
e dochází k rozdílnému hodnocení výsledků soutěí mezi autory a porotci, lze povaovat za normální. Bylo tomu tak vdycky. Budu se snait zdůvodnit, proč tomu tak je. Za jistý příklad si vezměme poslední Benátky. Jeden z autorů, kterého není nutné jmenovat, se domníval, e dostane Oskara, tedy jednu ze tří hlavních benáteckých cen. Nedostal ho. Ve svém okolí rozhlásil, e porota je Dorota. Obvyklý, známý termín, jeho základnu lze najít někde v hospodě čtvrté kategorie, vyjadřující jedno: Jsou to hlupáci, kteří nepochopili genialitu mého filmu.
Bez ohledu na to, e vichni porotci jsou vysokokolsky vzdělaní a mají za sebou desítky let práce s filmem. Zopakujme si, kdo v porotě seděl: PhDr. Lenka Poláková, éfdramaturgyně ČT Ostrava, Prof. ing. Josef Valuiak, dlouholetý vedoucí katedry střihu na FAMU, Mgr. Frantiek Nejedlý, filmový historik, Mgr. Miroslav Tučák, ústřední metodik, scénárista a absolvent FAMU a konečně i moje maličkost. Začalo to předvýběrem. Ačkoliv je přímo stanoveno v soutěním řádu, e předvýběrová komise nemusí zdůvodňovat proč ten či onen film nebyl přijat, skutečnost byla jiná. Někteří autoři volali přímo těm, kdo v ní seděli, s následující otázkou: Proč jste nepřijali můj film? Ty telefony ly a na Slovensko, kde byl Mirek Tučák na dovolené.
Dá se předpokládat, e autor, přihlaující film na nějakou soutě tak činí s vědomím, e si přečetl ustanovení soutěního řádu, jeho znění kadý pořadatel vyhlauje na základě vlastních zkueností. A teď proč dochází k tomu, e se nestane vdycky to, co je přáním autora. Aby film proel a navíc aby byl také podle něho náleitě oceněn. Kadý autor vidí svůj film jako lepí ne těch ostatních. To je konečně lidské. Ale hlavní příčina je někde jinde. Z vyposlechnutých diskusí autorů zcela zřetelně vyplývá, e jejich kritéria hodnocení filmů, nejen vlastních, ale hlavně těch druhých jsou značně odliná od kritérií porotců. Lze jmenovat celou kálu tvůrčích sloek, které autoři ve svých diskusích opomíjejí. Jsou to předevím scénář, obrazová dramaturgie, reie, hudební dramaturgie a také dalí součásti zvukové sloky, jakým je například přednes komentáře, jeho artikulace, dikce a intonace. Mnozí autoři vidí příčinu svých neúspěchů ve sloení poroty. Někdy se dokonce doadují na pořadatelích, aby některé z nich vyměnili. Jiní říkají: To u víme předem, kdo vyhraje, bude to Baran, Mocek, Nykl, atd. Ano, jsou silnějí autoři a slabí autoři. To existuje i v jiných oborech. Proč je Karel Gott lepí zpěvák ne Dalibor Janda, proč je Seifert lepí básník ne Skála ? A proč je Zrzavý lepí malíř ne etelík ? Tak to prostě je. Mimochodem to, e se objevují právě ti lepí na předních místech svědčí také o jednom. Toti, e i kdy jsou poroty různě sloené, jejich kritéria si jsou podobná, a proto se jejich hodnocení příli vzájemně nelií. Představa, e jedna porota opisuje po druhé je stejně absurdní, jako e někteří členové mají mezi autory svoje kamarádíčky. Ze své zkuenosti vím, e je často ani neznají. Víme, jak se tváří obě strany autorů po vyhláení výsledků, a to jak na straně vítězů, tak i poraených. Ti vítězní se usmívají na vechny strany, loučí se se vemi a děkují za ve a povaují soutě za vydařenou. Ti poraení odcházejí znechuceni a při dotazu na to, jaké to bylo negují ve, i to co bylo dobré a poukazují na to, e i ta polévka v hotelu byla studená.
Ze veho toho lze vyvodit jediný závěr. Autoři (jen opravdu někteří) by si měli uvědomit, e nesoutěí sami, e v dneních podmínkách mají zdatné soupeře. Celková kvalita dneních snímků na soutěích la neuvěřitelně nahoru a mnozí odborníci u poukazují na to, e zvlátě v dokumentech se dnes pičková amatérská tvorba zcela vyrovná filmům z profesionálního tábora. Mnohým z těch, kteří nosí svůj nos hodně nahoře by neukodilo více soudnosti i sebekritičnosti a moná i něčeho, čemu se říká pokora. Nemuselo by pak docházet k urálivým výrokům na adresu těch, kteří se jim snaí pomoci v rozborových seminářích nebo individuálních pohovorech. Mnozí z porotců si hanlivé označení Dorotyg ani nezaslouí.