Někdy dojde k náhodnému rozhovoru o tom, co se píše na těchto řádcích. Je to spíše vzácné, ale tím důležitější je to, co bylo předmětem takového rozhovoru. A došlo na téma, které se týká nového metodika NIPOS – Artamy, organizace, která je stále, ať chceme či nechceme, zárukou podpory dalšího vývoje oboru amatérského filmu. Ve skutečnosti nejen toho, ale i mnoha oborů dalších v oblasti kultury. Dalo se předpokládat, že s příchodem mladého člověka nedojde k nějakému ustrnutí, ale že právě on vezme svou věc do ruky s novými myšlenkami a tím i změnami nejen co se týká vzdělávání filmařů nebo dosavadní organizace soutěží, ale i oboru jako celku. Z hlediska budoucnosti je to v naprostém pořádku.

Se vznikem digitální fotografie a videa dnes každý majitel telefonu může mít pocit, že je také fotografem nebo i filmařem. Dokládají to milióny snímků, které každodenně vznikají. Lidé si je posílají, a zároveň je i pro sebe hodnotí. Jejich úroveň ale ve své velké většině prokazuje, že řemeslo, jak se zkráceně říká tvorbě těchto snímků, prostě neovládají. Malý příklad najdeme u denního pořadu televize Prima, nazvaný „Divošky“. Na těch krátkých snímcích bychom mohli nalézt celou řadu chyb a tvůrčích omylů

Opásáni sluchátky, vyzbrojeni sociálními sítěmi a ve 12 příliš staří, začínat se sportem. VIP profi samota. Nenaplněná vnitřní touha být vidět, slyšet a mluvit. Absurdita doby. V takové realitě je naprostým zjevením skupina dospělých, kterou zajímá dětský a mladý svět. Zjevení v Brně. V Brně je skupina dospělých, kteří mluví, cítí a předávájí své názory, ale pozor dělají to jen tak lehce, aby nezavadili o křehkost mladé duše. Opravdu to umí. Je to koncert lidskosti a empatie.

Několikrát se přetřásala, nejen verbálně, ale i v písemném projevu otázka zkrácení programového času v letošním ročníku Českého videosalonu v Ústí nad Orlicí. A že to způsobilo zařazení nových programových prvků, konkrétně uvedení rakouských filmů a besedy k 30. výročí Sametové revoluce. Tím se stalo, že se některé kvalitní filmy z krajských soutěží na tu finální nedostaly. Ano, ke zkrácení projekčního času skutečně došlo. Beseda se přesto ukázala být potřebná. Kdo tam byl, dobře ví, že se tam o Sametové revoluci vůbec nemluvilo. Jen o tom, jak se soutěže dělaly dříve a jak se organizují nyní. Také o tom, jak je někdy složité s rozlišením amatérů a poloprofesionálů nebo dokonce profesionálů. A také jak vidíme filmy, které kolují v televizním vysílání. Mnoho dalších otázek, na něž se dostalo, mnoho dalších, na které už nezbyl čas. Celostátní soutěž, jakou je dnes Český videosalon, má ve svém ročníku číslo 66. To je opravdu úctyhodné číslo. Vždycky se konala v červnu, a proto její přeložení na listopad by asi nebylo nejlepším nápadem.

Jsem už starý filmový amatér a jako takový jsem začínal s filmovou technologií a tak mám hodně 8mm filmů jak normal tak S8. A protože můj čas se krátí, chtěl bych své osmičky zachovat pro možné potomky, kteří snad o minulé časy budou mít zájem. A tak vyvstala otázka: Jak to udělat nejlépe. Vsadil jsem na filmový skener. Jediný typ, který jsem našel byl filmový skener Reflekta. A tak jsem začal. Koupil jsem jednodušší typ skeneru vhodný pro oba formáty jak na normal tak super osmičku.

Snažíme se ze všech sil, ale na Ministerstvu čar a kultury se nám nedaří. A z hlediska transparentnosti a komunikace se potýkáme doslova s černou magií. Říkali jsme si dlouho, že se nebudeme žádným způsobem vyjadřovat k subjektům veřejného sektoru, které se podílejí nebo mohou podílet na financování Filmového festivalu ČERNÁ VĚŽ. Ale poslední události nás přiměly říct, jak že je to s podporou ze strany Ministerstva kultury. Jednak jsme se setkali s údivem různých osob, že se nám žádné podpory nedostává (byli přesvědčeni, že čerpáme dotace z ministerstva) a za druhé jsme byli udiveni přímo my, s čím jsme se setkali.

V poslední době jsem zabýval, více než je zdrávo, hodnocením filmů různými porotci. Bohužel jsem nedošel k žádnému názoru ani řešení. Původně jsem chtěl navrhnout pětibodové hodnocení tak, jak fungovalo celá desetiletí v klubu ČKK Praha. Ale nesouhlasné názory lidí, se kterými jsem problém řešil, mně od toho odradily. Jak tedy tento problém uchopit? Zkušení porotci versus mladí, progresivní nebo přání pořadatelů? Opravdu nevím.

V besedě, připravené k 30. výročí Sametové revoluce na Českého videosalonu v Ústí nad Orlicí nebylo pro krátkost času možné prodiskutovat všechno, co se k debatě nabízelo. Týká se to otázky, jaká vznikají jiná seskupení autorů, nežli která jsou v propozicích běžná. Byl vysloven staronový problém, kdo vlastně je profesionál a kdo amatér. Jednoduché vysvětlení, že ten, který má film jako povolání, je prostě profesionál a ten, kdo to dělá v rámci svých zálib, je amatér, není zcela přesné.

To jsou poslední slova moudrého rabína před smrtí, když se ho ptali, jak to ve světě chodí. A to se dá říci i o tom, co padlo na Českém videosalonu v minulých dnech v Ústí nad Orlicí. Protože v besedě se mluvilo o ledačems, i o tom, jak je to s profesionály, kteří se někdy dostávají do soutěží amatérů. Dříve byla hranice mezi oběma skupinami jasná a také zřetelná, nyní je prý někdy mlhavá. Možná ano. Otázka, kterou položil moderátor besedy Jiří Forejt, se dokonce stočila jiným směrem, totiž, jaký je pohled na současnou profesionální kinematografii.

Závěrečná „telegrafická“ bilance 13. ročníku studentské filmové Náchodské prima sezony.

Celkem pět Náchodských prima cen, šest čestných uznání, pro tři filmy přímý postup na letošní Rychnovskou osmičku udělený Východočeským volným sdružením pro amatérský film a video (VčVSAFV), cena studentské poroty a velké uznání za velmi dobrou kvalitu autorům všech 32 soutěžních filmů, i autorům dalších, které se do soutěže převážně z časových důvodů nevešly. Soutěžní kolekce se vybírala ze 60 filmů, které přihlásili žáci a studenti ze 16 gymnázií, středních a vyšších odborných škol, z 10 základních a základních uměleckých škol, ze 3 vysokých škol a 3 zájmových sdružení. V soutěžní kolekci byla již tradičně nejpočetnější kategorie animovaných snímků s 12 filmy, 11 snímků bylo dokumentárního a reportážního žánru, dále bylo vybráno 6 hraných filmů a kolekci doplnily 3 zajímavé experimenty.

Krajské soutěže v našem oboru byly vždy důležité. Vždyť se po nich vybíralo nejen na soutěž celostátní, v dnešním době reprezentované Českým videosalonem v Ústí nad Orlicí, ale mnohdy i na nastávající celosvětovou soutěž UNICA. Vždycky byly kraje kvalitativně slabší a jiné, které ve svých výsledcích určovaly kvalitu soutěže celostátní. Pokud se letošního bilancování krajských výsledků týče, měli bychom se zamyslet nad několika skutečnostmi. Jsou kraje, kde je jejich nižší autorská účast předpokládaná.

V poslední době, kdy skončila doba tradičních soutěží, se někdy zdá být poněkud překvapivé rozhodnutí některých porot. I když si pod názvem „odborná porota“ představujeme skupinu zkušených, vzdělaných, spravedlivých a také nestranných jejích členů, tu a tam zazní povzdechnutí autorů, kterým se některá jejich rozhodnutí nezdají. Jak je možné, že na jedné soutěži jejich film zazáří a dočká se vysokého ocenění a na jiné soutěži se mu nedostane ani čestného uznání? I když nelze vždy souhlasit s autorovým pohledem, podle něhož by měl dostat stejnou cenu jak na Rychnovské osmičce, tak i na Vysokovském kohoutu, protože nejde jen o jiné složení poroty, ale také proto, že je vždy na každé ze soutěží jiná skladba filmů. Na druhé straně existují jistá kritéria hodnocení, která platí na každé z nich. Tudíž by se dalo logicky předpokládat, že hodnocení soutěžních filmů budou při nejmenším podobná.

Vážení přátelé, filmařky a filmaři, nedá mi, abych si zde neposteskl. Uspořádání jakékoliv soutěže obnáší spoustu práce mnoha lidí. Soutěž je potřeba zajistit technicky i organizačně. Ten z vás, který podobnou soutěž pořádá ví, o čem mluvím. Pro každou soutěž jsou stanoveny propozice. Bylo by vyjádřením alespoň malé úcty k práci pořadatelům, kdyby si je autor přečetl a snažil se pořadatelům ulehčit práci jejich dodržováním. Jako příklad bych uvedl letošní ročník celostátních soutěží. Přihlášky a filmy již začaly přicházet a 95% z nich vydané propozice nerespektuje. Pociťuji to jako jistou neúctu k pořadatelům. Vážení autoři prostudujte si prosím znovu propozice celostátní soutěže a snažně vás prosím, dodržujte aspoň níže uvedený bod. Moc nám to pomůže při další manipulaci s vaším dílem. Děkuji.

U elektronicky zasílaných formátů používejte prosím níže uvedenou názvovou syntaxi, a to jak u filmů, tak u přihlášek:
• Název souboru filmu i přihlášky pište bez diakritiky, s velkým písmenem na začátku (ostatní malá) a místo mezery použijte _ podtržítko. Do názvu souboru uveďte pouze název filmu.

Určitě si každý povšiml, k jakým změnám došlo v současné době při vyjadřování čehokoliv. Už se nechodíme napít něčeho, ale chodíme na drink. Neděláme nic přímo, v tomto okamžiku, ale on-line. Všechno je OK, užíváme si šoubyznysu, hovoříme o tom či onom, že je workoholik. Pokud by se stalo, že člověk udělá nějakou chybu, nemusí se sáhodlouze omlouvat. Stačí, když procedí skrze zuby "sorry" a to stačí, tomu přece porozumí každý. Je ale směšné, když si sednete do bankovní haly, kde vedle vás hovoří dva manažeři. Uslyšíte, že říkají půl věty česky a druhou anglicky. Zní to asi takhle: „Tak jdu do shopu, a nemám v kapse cash. Ptám se té shopassistentky, jestli bere karty. Ona na to no, tak jí říkám, kiss my backside“. Ta poslední slova nejsou zrovna slušná, ale onen manažer si říká, to jsem kabrňák a rozhlédne se na tři důchodce, kteří větě příliš neporozuměli a jen zírají.

Když se v roce 1990 sešlo 100 pozvaných amatérských filmařů v Přerově, aby se dohodli na dalším směrování oboru po Sametové revoluci, objevil se nový výraz v některých projevech tehdejších účastníků. Bylo to slovo „nezávislý“. Přirozená reakce na to, co bylo důsledkem očekávaného zrušení filmového monopolu, který na základě prezidentského dekretu z roku 1945 zakazoval nejen placení honorářů těm, kteří nemají film jako své povolání, ale i vstup do kin. S jedinou výjimkou, že se v nich konají soutěže amatérských filmů se souhlasem příslušných úřadů. Příkladem může být Litomyšlská lilie. Dokonce vznikl i Nezávislý svaz pro film a video, takže se toto slovo dostalo i do názvu nového seskupení v oboru. Později se slovo z nové organizace „nezávislý“ vytratilo a bylo nahrazeno slovem „Český“.