Dobrý den,
dovolím si také několik poznámek. Tato otázka není vůbec jednoduchá a proto oceňuji reakci pana Kameníka v tom, že otevřel diskusi na téma, které bylo doposud velmi jednoduše a jednostranně nahlíženo. Jak jinak porozumět "fenoménu" než ho zevrubně, skrze nejrůznější měřítka prozkoumat? Nelze paušálně násilí ve filmu a televizi považovat za špatné a kazící mládež, protože jak jeskyní malby, tak biblická témata nejsou vždy malebná a spirituální. Často se v nich objevují motivy násilí, jde jen o to, jak si ho ten, kdo si je prohlíží vyloží. A jsme u jádra věci. I filmy plné násilí mohou mít myšlenku, jde o to být jí přístupni. Napadá mě spojistost s takzvanou coolness dramatikou, která nešetří sprostými slovy, zabíjením, sexem. Přesto se dostala na nejvýznamější světové scény. Protože autoři, ketří ji píší se takto k něčemu vyjadřují nebo sama jejich díla něco vypovídají o době dnešní ale i té minulé. Divák zvyklý na Moliéra a neochotný hlouběji se zamyslet je však zavrhne jako povrchní a prvoplánové. Zkrátka otázka vlivu viděného na uskutečněné je natolik komplikovaná (věděcké výzkumy jsou nejrůznějších protichůdných názorů), že bych se jí vůbec vzhledem k tématu, které je zde předloženo, nezabývala (klučičí hry na zabíjení a střílení jsou přirozené, pro vývoj důležité v jakékoliv době, jen se mění hračky). Místo toho je třeba reflektovat díla samotná, popř. to, co tedy skutečně ve své podstatě vypovídají. Svět kolem nás není idyla a není to kvůli filmům a počítačovým hrám.
Další věcí je otázka osvojení si a postupného vytvoření si filmového jazyka. Tímto reaguji na pana Chovance. Podle mého inspirace "akčními filmy" (akční ve smyslu, že se stále něco děje, jsou dynamické) vede k rozmanitějšímu využívání filmové řeči než jednoduché etudy ze života. Takových filmů na soutěžích vidíme také mnoho. Roztmívačka, budík, člověk v posteli, budík zvoní, on ho zaklapne, vstane, vykoná nutnou hygienu, jde ven, potká holku, dlouho si povídají a pak jdou domů, zatmívačka. Už vůbec v tomto ohledu nemluvím o amatérských dokumentech, které postrádají jakoukoliv invenci.
V neposlední řadě bych chtěla upozornit na pro mě snad až pobuřující dělení filmařů na "hodnější" a "horší"...to už skutečně zavání schematismem.
Zkrátka, je třeba se zabývat podobnými tématy zevrubně v širším interdisciplinárním kontextu, zvlášť, když už má někdo potřebu je nazvývat "fenomény". Snažme se analyzovat a pochopit a na základě toho se poté rozhodnout, jestli soudit či ne..

PS: Otázka vztahu nového trendu ke starému je věčná. Vezměme si ve své době odsuzované impreionisty atd atd. Za pár let se to, co nám přišlo nepřípustné, normalizuje a příjde nová vlna, která se vůči tomu vymezí. Proto bych se o amatérský film nebála. Nebála bych se, že ustrne v jednom tématu a v jedné formě. Je to vývoj a je to tak správně...