V areálu letištního prostoru Zbraslavice, v jeho zasedací místnosti aeroklubu se 20. září konalo setkání příznivců létání amatérských i profesionálních filmařů, kteří letos měli jubilejní ročník. Z mariáše bych to pojmenoval „ voko bere“. Správné načasování, správný součet, správný vklad. Tak nějak to na mě letos zapůsobilo. Bylo to velmi inspirativní, příjemné setkání, autorů, kameramanů a režisérů, kteří se rádi potkávají. Někdy stačí maličkost a ta rozhoduje, jako v karetní hře a je tu výhra. Na festival diváci přicházeli, přijížděli auty, ale i přilétali vlastními letadly. Bylo příznivé počasí, bylo kde přistávat. Pan Skála přiletěl z Plzně s letadlem Sokol D1, celodřevěným jednomotorovým dvoumístným letounem československé výroby, který byl vyroben někdy v letech 1946-50 a dnes je v provozu snad jediný exemplář. Při odletu Dušan zamával, zakroužil nad letištěm a pak zmizel v oblacích.
Porota rozhodovala ve složení Jaroslav Šika, David Balda, Miloš Zábranský a měla před sebou dvě kategorie filmů. Filmy natočené drony, především pohledy shora, pro diváky atraktivní, neobvyklé záběry a filmy klasické, které byly rozděleny na reportáž, dokument, apod. Největší zastoupení filmů s drony měl Marek Černý. Byla to škála filmů od Rekonstrukce hřišť v Čáslavy, Stará Kruhovka - Sedlec u Kutné Hory, Přehrada Les Království, Historická bitva u Kolína, Jakub Sklář po 40. letech opět v Tasicích, Čáslav v plné kráse a Pověst o vzniku kostelíka na Lochách.
Poslední z těchto jmenovaných filmů dostal první místo především za poetičnost, s kterou se film vyrovnal nejen s příběhem, ale i obrazovou složkou, kamerou, střihem. Při semináři byl autor chválen za některé pasáže jeho filmů, kdy často vytvářel krásné grafické obrazy, které by byly i samostatně schopny potěšit oko diváka. Nedílnou součástí těchto filmů byla i hudba jako scelující prvek. Druhé místo s použitím dronů získal film, Hike & Fly Sprint, autorů Kolektiv Spolek přátel vzduchoplavby. V soutěžní kategorii: Filmy s leteckou tématikou, se na třetím místě umístily dva filmy Aspoň chvíli, Kamila Boháče a Navigační pohár Petra Tučka 2025, Miroslava Štěpána. Oba dva filmy byly v důsledku si podobné, a to skoky s padákem, uměním zachytit odvahu a zdatnost aktérů v krásné přírodě, v horách i v proudech větru na pobřeží moře. Druhé místo si vybojoval film Vzhůru do oblak, Jaromíra Schejbala, který při setkání horkovzdušných balónů zavzpomínal na začátky balónového létání ve Francii kolem roku 1783 bratří Montgolfierů. Na přehlídce filmů byl i zkušený letec, autor, kameraman a režisér leteckých filmů Tomáš Jung, v letošním ročníku i ředitel soutěže. Jeho film Poslední československý klubový kluzák VSO 10 byl promítán již na festivalu Česká vize 2025, kde získal čestné uznání a cenu Kutné Hory. Zde oprávněné první místo.
Festival by asi nemohl být zabezpečen, pokud by nebyl dobře zorganizován kvalitním managementem, organizačním výborem. Tím dalším, autorem, kameramanem, režisérem a hlavní osobou byl Karel Tvrdík, který za svoji práci v amatérském filmu dostal v roce 2023 státní cenu ministerstva kultury. Dále za dobře odvedenou práci byly uděleny ceny Václavu Šromovi za ozvučování všech ročníků tohoto festivalu a dále Jiřímu Špergerovi, který od počátku zajišťuje kvalitní projekci přihlášených snímků a provoz veškeré techniky. Za dlouhodobou práci s amatérským filmem a jeho propagaci byl předán pamětní list a diplom zástupci Internetové TV Kutná Hora, Bohuslavu Kučerovi. Poděkování si zaslouží i Jaroslav Nikl, filmař, animátor a hlavně výborný kreslíř, který vytvořil pro poslední dva ročníky, s neodolatelným humorem, krásný obrázek letadla s postavičkami na křídlech a pilotem letící oblohou. Poděkování patří také sponzorům, především Národnímu technickému muzeu, Řízení letovému provozu ČR/ANS CR a dalším za to, že nenechali zaniknout přehlídku, kterou pořádají amatérští filmaři a zároveň zkušení letci, piloti.
MgA. Miloš Zábranský, předseda poroty
