A zde je druhý názor

S názorem pana Petra Chmely musím z větší části souhlasit. Hlavně s tím, že bez filmů se nedají soutěže dělat. Proto jsem toho názoru, že předvýběr by se měl dělat pouze ve dvou případech. A to pokud je soutěž tematická aby se v soutěži neobjevily filmy s tématem úplně jiným. V druhém případě je opodstatněný předvýběr tehdy, když je tolik přihlášených filmů, že v čase soutěže se nedají všechny odpromítat.
Další téma výše uvedeného názoru Petra Chmely je skutečnost, že na většině soutěží vyhrávájí stále stejní autoři. Položte si otázku „proč?“ . Na celostátní soutěži většinu jejich filmů vidím a tak mohu říci, že kvůli tomu, že se jenom přihlásili do soutěže nebo že jenom jejich jméno je už známé, to nebude. Oni totiž pochopili, že nedrží v ruce fotoaparát, který kromě obrázků umí také zachycovat pohyb, ale že drží v ruce zařízení, které umí vyprávět příběhy. A to je zásadní rozdíl mezi fotoaparátem a kamerou. Při práci s kamerou nemůžete myslet jako fotograf ale jako vypravěč. A pokud se vám do vyprávění podaří vložit váš vlastní názor na vyprávěný příběh zcela určitě vás přední místa na soutěži neminou. A když se vám to povede, určitě budete chtít aby film vidělo co nejvíce lidí. A ty ceny jsou už jen taková „třešnička na dortu“. Je pravda, že některým autorům to nestačí ale to už je povídání spíše o morálce. Takže klidně na soutěže posílejte své filmečky a i když nevyhrají, máte možnost vidět jak to dělají ti co vyhrávají. Je zajímavé, že právě ti co vyhrávají sedí v promítacím sále nejčastěji a sledují filmy svých kolegů. A názory poroty k vyprávěným příběhům jsou často k nezaplacení. Popovídat si s kolegy filmaři je také velice obohacující. Takže pořadatelé, klidně přijímejte i ty začátečnické filmečky. Vždy se najde začátečník, který na soutěž přijede a od zkušenějších se může poučit. A zkušenější i mezi začátečníky najdou občas něco užitečného, popřípadě mohou mezi sebou navázat spolupráci.
A třetí téma o tom kdo je profík a kdo amatér. Z tohoto problému se někdy ještě dnes dělá věda. Já si beru příklad od fotografů. Tam dlouhá léta platí, že kdo se fotografováním živí a je to jeho hlavní obživa, ten je profesionál. A je jedno jestli má živnostenský list, FAMU, DAMU nebo jinou vysokou uměleckou nebo jestli má jenom základní vzdělání. Všichni ostatní jsou amatéři a je jedno jestli má živnostenský list, DAMU, FAMU, jestli je Judr, Mudr. nebo má nějaký jiný titul a nebo má jenom základní vzdělání. Tento problém se mezi filmaři táhne z dob, kdy byl nebetyčný rozdíl mezi technickými možnostmi filmaře profesionála a filmaře amatéra. Digitalizace však tento rozdíl prakticky smazala už před dvaceti lety. Dodnes jsme se již všichni stačili po čtvrté „přezbrojit“. Páté přezbrojení na formát HD právě probíhá. Jenom mi vadí, že hodně lidí má doma HD televizi a stále neví na co je přehrávač Blu-ray.

Adolf Macek