Seznam přijatých filmů uvnitř článku.

Na podzim se v Hradci Králové uskuteční 9. ročník festivalu nezávislých filmů, tradičně v centru města v Bio Central ve dnech 2.-3. listopadu. Na diváky čeká pestrá kolekce filmů a na tvůrce mimořádná odměna.

Na letošní celosvětové soutěži UNICA, která se konala v České republice v Blansku na medaile dosáhl z českých zástupců film Jaroslava Nykla "Kauza Červená karkulka", který získal bronzovou medaili a film Martina Bohadla "Výprodej", který obdržel čestné uznání. Ze slovenských autorů obdržela bronzovou medaili Adela Križovenská za film "Struggle" a Šimon Šebo získal za film "Lovec" čestné uznání. Všem oceněným gratulujeme.


Kompletní výsledkovou listinu si můžete stáhnout zde.
Programová brožura je ke stažení zde.
Fotogalerie D. a P. Kubátových zde.

1. 9. 2018 vyšlo 3. číslo časopisu VIDEOHOBBY. Obsah čísla, včetně náhledu je uvnitř článku. Časopis je v tištěné formě distribuován pouze mezi členy ČVU. Ostatní zájemci si jej mohou pořídit v elektronické podobě na portálu PUBLERO.COM. Publero je internetový portál, kde získáte noviny a časopisy v elektronické podobě. Nemusíte chodit do stánku a šetříte životní prostředí - i vaši peněženku. Vyzkoušejte sami: Vytvořte si knihovnu zdarma a prohlédněte si volně přístupná ukázková čísla! Vaše oblíbené noviny a časopisy si přečtete na stolním PC, notebooku, iPadu či chytrém telefonu. Co je k tomu potřeba? Otevřít www.publero.com. Následně se zaregistrovat, potom doplnit nákupní kredit, vybrat časopis a klepnout na tlačítko "koupit". Cena jednoho čísla časopisu je 49 Kč. Náhled najdete uvnitř článku.

Ta zpráva přišla jako blesk z čistého nebe. Ani se tomu nechtělo nikomu uvěřit. Petr Lášek, ten činorodý filmař, který byl u všeho, co se týkalo soutěží, klubového života, promítání filmů, prostě neodmyslitelně patřící do našeho seskupení, už není mezi námi. Mladý člověk, plný elánu, dá se říci s energickým vystupováním, nadšenec, který se jako organizátor dotkl všech soutěží, člověk, který se zasadil o co nejužší styky se slovenskými filmaři, takto ho všichni znají a určitě se z toho nebudou moci dlouho vzpamatovat. Petr Lášek se dokázal vyznat jak v hraných, někdy až komických polohách filmového kumštu, stejně tak jako v dokumentech, v nichž vždy spatřoval možnosti pro amatéry, protože vždycky zdůrazňoval to, že v omezených možnostech tvůrců v našem oboru je možné vytěžit právě z toho, že se mohou dostat na světlo světa příběhy z denního života. Když byl pozván do porot soutěží, byl vždy tím, kdo přicházel s radou a pomocí těm, kteří teprve začínali. Byl zdatný i v technice filmu, s radostí přepisoval filmy na video, pomáhal lidem kolem sebe, kteří něco podobného zvládali jen s obtížemi. Vždy usměvavý, přátelsky naladěný. Takto jsme ho všichni kolem něho vnímali a také takto si ho my všichni, kteří jsme ho znali, zachováme ve svých vzpomínkách. Jde o velkou ztrátu pro naše filmové hnutí, protože jeho působení v oboru zdaleka přesahuje rámec Prahy, v níž po léta žil. Rozloučení s ním bude těžké a vyrovnat se s jeho odchodem bude spojeno se smutkem všech, kteří ho znali. Čest jeho památce!

Smuteční oznámení uvnitř článku.

Ano, několik slov o tom, co je svébytný žánr aktu, už padlo. Názory na to, které po článku tu a tam zazněly, potěší. To jen několik poznámek k poslednímu článku. Není daleko k tomu, abychom se zamysleli nad tím, co už bylo předmětem úvah těch, kteří tu byli před námi. Když před pětapadesáti lety začínala točit režisérka Věra Chytilová, došlo i na to, že se objevila v několika porotách amatérského filmu. Tenkrát na naléhání docenta Jana Kučery z FAMU.

V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady EU 2016/679 o ochraně osobních údajů (General Data Protection Regulation neboli GDPR) jsme nuceni přijmout některá opatření pro fungování projektu FILMDAT. Projekt FILMDAT je databází autorů, filmů, spolků a soutěží zahrnující oblast neprofesionálního a nezávislého filmového umění. Tato činnost je v mnoha ohledech podmíněna evidencí osobních údajů k jejíchž evidenci potřebujeme nově souhlas dotčených.

V minulém článku se psalo o tom, co by se nemělo z poroty vynášet. I když nijak početná, nicméně zajímavá byla na článek odezva. S ní přišla na pořad otázka, že když se něco nesmí nebo nemá, co by se dalo naopak napsat o tom, co také je předmětem diskusí v porotách. A co se tedy může vynášet ven. Konkrétně i s tím, kdo s tématem přišel.

Počty soutěží u nás jsou tak vysoké, že se s námi může málokterá evropská země měřit. A to nejen těch regionálních nebo celostátních, ale i mezinárodních. Souvisí to s tím, že k jejich vzniku docházelo už v době první republiky a tato tradice se udržela dodnes. Autoři filmů se v propozicích soutěží dovídají o tom, jaké filmy se přijímají, v jakých kategoriích se soutěží, a v jakých technických parametrech a za jakých podmínek se filmy na soutěž odesílají. Pokud jde o hodnocení, objevuje se v nich obvykle věta, že filmy hodnotí odborná porota.

Náš obor stihla další ztráta v osobě Jiřího Minaříka, který byl nejen novinářem, ale především znalcem filmové tvorby. Mnozí autoři ho pamatují v porotách soutěží, jakou je Střekovská kamera v Ústí nad Labem nebo Memoriál Jiřího Beneše ve Dvoře Králové. Při posuzování filmů bylo pro něho typické, že dokázal v četných seminářích upozorňovat na chyby způsobem, kterým se vyjadřoval zcela jasně a srozumitelně. Pro autory to bylo přínosem v tom, že na příkladu jednoho filmu se mohlo dojít k nápravě chyb a nedostatků v obecnější, širší rovině. Bylo z něho vždy čišet nadšení pro soutěžní klání i setkávání s autory. K tomu dokonce dovedl využívat i přestávek v soutěžích, aby se v diskusi mohlo dále pokračovat. Jiří Minařík byl ovšem pro amatéry i jinak velice zdatným rádcem. Jeho snad nejvíce podnětným činem bylo, když chtěl v pražském klubu ČKK zavést týmovou tvorbu. Domníval se po právu, že by bylo žádoucí, aby autoři přistoupili k oživení činnosti klubu ke kolektivnímu natáčení. S tím, že by třeba někdo přišel se scénářem, který by se v klubu probral a začalo se točit tak, jak to dělají menší profesionální štáby. Bohužel, z mnoha důvodů se jeho úmysl ne zcela sešel s nějakým pronikavým výsledkem. Nejen členové ČKK, i my ostatní budeme na Jiřího Minaříka vzpomínat jako na člověka, který byl prospěšný v mnoha ohledech při snaze o další zkvalitnění oboru amatérského filmu. Čest jeho památce!

Míváme ve zvyku, že mnohé z toho, co se dělo v minulosti, odbýváme mávnutím rukou. Prostě se řekne, teď je jiná doba a ta si vyžaduje docela jiné řešení ve všech sférách naší činnosti. Tedy i v kultuře. Může být, ale někdy se pozdává, že i dříve se osvědčilo něco, co bychom si mohli znovu vyzkoušet. Jedním z takových zvyků bylo, že se na soutěžích vyššího typu, například na soutěžích celostátních, dostala do svých programů hodinka nebo řekněme i jeden a půl hodiny diskuse o tom, co všechny v našem hnutí zajímá. Označovalo se to jako volná tribuna

Názvy obou skupin filmů jsou známy z četných propozic soutěží. Kategorie mohou být různé, nejčastěji věkové. Nejvíce těch odstupňovaných jsou v soutěžích mladých autorů, na Mladé kameře Uničov nebo na Zlatých Sluncích. Mohou se ale týkat i míst, odkud autoři pocházejí, v minulosti například na Vysokovském kohoutu, kde soutěžili zvlášť autoři z měst a z vesnic, nebo se mohou týkat filmů z různých oblastí, například snímků o životním prostředí, jakým je současná soutěž TSTTT Uherské Hradiště. Existují i soutěže s filmy horolezeckými nebo potápěčskými, to vše se dá zahrnout pod kategorie. V jedné z posledních soutěží se objevila kategorie „Lidová umělecká tvořivost“. V ní byl zařazen film „Kosení“ autora Ing. Arnošta Lukeše. Jedná se ale o termín padesátých let a začátku let šedesátých. Takové filmy, právě tak jako snímky z lidových slavností, z poutí nebo masopustů, lidové architektury nebo ukázky krojů se dostávaly do kategorie filmů národopisných.

Český nezávislý film zná svoje vítěze pro rok 2017, kteří vzešli z festivalu Cinema Open, konaného 2. - 4. listopadu v Hořicích v Podkrkonoší a v Hradci Králové.