Tradiční krajská filmová soutěž Český videosalon opět našla za krásného jarního počasí útočiště v Kinu Luník v Červeném Kostelci. Pořadatelem byl jako vždy Impuls Hradec Králové, centrum pro podpory uměleckých aktivit. Soutěžilo se opět v několika kategoriích, do kterých filmový nadšenci přihlásily své umělecké počiny.

Během slunného jarního dne odborná porota v kině Luník v Červeném Kostelci rozhodovala o nejlepších filmech v žánrových kategoriích soutěže, na kterou se přihlásilo celkem 25 snímků z celého kraje.

V roce 2018 se to různými výročími jen hemží, a stejně tak i celostátní soutěž s nejdelší tradicí ve střední Evropě Rychnovská osmička letos vstoupí do svého 60. ročníku. K připomenutí tohoto jubilea organizátoři přivítají všechny materiály (zejména fotografie, články, ale i osobní vzpomínky), vztahující se k historii této soutěže. Ideálním cílem je získat alespoň po jednom snímku, charakterizujícím každý ročník soutěže a dobu, ve které vznikl. Celá kolekce bude vystavena v době konání letošní soutěže. Pokud jste pamětníky a máte takové materiály ve svém archivu, nebo víte o někom, kdo je vlastní (třeba zprostředkovaně jako dědictví), pošlete prosím jejich kopie (scany) e-mailem na adresu vsaf@post.cz , případně originály poštou na adresu VčVSAFV, Myslbekova 602, Hradec Králové, PSČ 500 03. Originály budou po digitálním zpracování samozřejmě vráceny jejich odesílatelům.

Přední čeští dokumentaristé provedou začínající filmaře od prvního nápadu až k hotovému filmu. My Street Films vstupuje do páté sezóny a nabízí milovníkům filmového umění příležitost natočit vlastní krátký snímek pod vedením zkušených režisérů. Osm autorů nejzajímavějších filmových námětů vyhraje bezplatnou účast na sérii filmových workshopů pod vedením Ivo Bystřičana a Violy Ježkové. Jarní program doplňují semináře otevřené široké veřejnosti, na nichž se seznámí s aktuálními tématy a zajímavými osobnostmi současné dokumentární tvorby.

Když před lety přišel na naší schůzku v ČKK Praha pan Igor Goryunov, koukali jsme na něho s otázkou, co tady ten člověk chce. Mluvil lámaně česky se silným ruským přízvukem a málokdo pochopil, na co se ptá. Jenže neuplynul ani rok a Igor přinesl film, nad kterým se tajil dech. Nebál se experimentovat, naučil se pracovat se zeleným pozadím, vytvářel filmy hrané nebo loutkové a dokonce vše, co se naučil ,kombinoval dohromady. Leckterým členům poklesla brada. Když pak začal vyhrávat různé soutěže, dokonce mezinárodní, bylo všem jasné, že máme v klubu zdatného filmaře. Ale jak už to tak bývá, lidská závist a fakt, že pocházel z Ruska, učinila své.

Ta smutná zpráva se rychle rozletěla. Mnozí tomu ani nechtěli uvěřit. I když se vědělo, že postižení, které Mirka Tuščáka dohnalo už před několik dny, je obrovskou překážkou pro další jeho práci, přece jen všichni doufali, že se znovu objeví na našich soutěžích, aby nám předával svoje pokyny a také zkušenosti, které po léta získával. Jako ústřední metodik NIPOS Artama vykonával svou práci pro celé kinoamatérské hnutí s mimořádnou obětavostí. Těšil se na práci v přípravách ústeckoorlického Videosalonu a hlavně na celosvětovou soutěž UNICA v Blansku. Jeho úsilí směřovalo ke zdárnému průběhu obou akcí. Kromě toho musel stihnout mnohé jiné, ať už jde o dotace pro akce u nás, nebo pro mezinárodní spolupráci, samozřejmě nejvíce se projevující se Slovenskem. K tomu musel umět spojit svou činnost s tím, aby se vyrovnal s požadavky nadřízeného orgánu, Ministerstva kultury. Vždycky se snažil na poradách stmelit někdy protichůdné názory přítomných členů, se svou smířlivou povahou chtěl vyhovět všem, kteří to s amatérským filmem mysleli dobře. Celá obec amatérských filmařů bude na Mgr. Miroslava Tuščáka vzpomínat jako na člověka, který hájil zájmy všech autorů, organizátorů soutěží, který se zasloužil o to, že obor pod jeho rukama a jeho vedením stále ve své kvalitě stoupal. Měl mimořádný smysl pro mladé autory, pro něž s nadšením spoluzakládal soutěž Zlaté slunce. Když už se mu blížila sedmdesátka, chtěl dokonce vytvořit samostatný obor pro mladé autory, který by právě on jako metodik vedl. Bohužel, už se toho nedočkal. Amatérský film ztrácí v Miroslavu Tuščákovi metodika, organizátora a dobrého člověka. Čest jeho památce!

Důkaz jeho velkého srdce najdete ve videu zde.
Vzpomínková fotogalerie zde.

Zádušní mše za Miroslava Tuščáka poběhne v úterý 6. 3. 2018 v 17:00 Kostele svatého Vojtěcha v Praze Libni, ve čtvrtek 8. 3. 2018 v 18:00 v Gymnaziálním kostele v Levoči a také v pondělí 12. 3. 2018 v 17:45 v Blansku v kostele sv. Martina.

Posledni rozloučení proběhne v pátek 9. 3. 2018 ve 13 hodin na městském hřbitově v Levoči (Slovensko).

Fotogalerie z pohřbu zde.

Rodina děkuje všem za projevenou soustrast i osobní účast na posledním rozloučení.

1. 3. 2018 vyšlo 1. číslo časopisu VIDEOHOBBY. Obsah čísla, včetně náhledu je uvnitř článku. Časopis je v tištěné formě distribuován pouze mezi členy ČVU. Ostatní zájemci si jej mohou pořídit v elektronické podobě na portálu PUBLERO.COM. Publero je internetový portál, kde získáte noviny a časopisy v elektronické podobě. Nemusíte chodit do stánku a šetříte životní prostředí - i vaši peněženku. Vyzkoušejte sami: Vytvořte si knihovnu zdarma a prohlédněte si volně přístupná ukázková čísla! Vaše oblíbené noviny a časopisy si přečtete na stolním PC, notebooku, iPadu či chytrém telefonu. Co je k tomu potřeba? Otevřít www.publero.com. Následně se zaregistrovat, potom doplnit nákupní kredit, vybrat časopis a klepnout na tlačítko "koupit". Cena jednoho čísla časopisu je 49 Kč. Náhled najdete uvnitř článku.

Dobrý den, pro připravovaný film hledám záběry z předání Zlatého míče nejlepšímu fotbalistovi Evropy Josefu Masopustovi z března 1963 na pražském Strahově. Bylo to před zápasem poháru mistrů evropských zemí Dukla Praha - Benfica Lisabon. Film vyrábíme v České televizi.

Děkuji.
Mgr. Jozef Horal, tel.: 602 211 084
Dramaturg: PhDr. Petr Feldstein, tel.: 774 812 943

Nevstoupíš do stejné řeky dvakrát… praví jedno moudré úsloví a zřejmě každý z nás alespoň jednou na sobě samém zakusil, že je pravdivé, a přemoci ho, téměř nemožné. Je ale jedna situace ještě svízelnější, ještě obtížnější, a totiž, když do té řeky vstoupit musíte! No ale, abych to osvětlil. Nepatřím k těm – možná bohužel – kteří, coby porotce či lektor absolvují amatérský filmový festival, hned sedají za tepla k počítači, a vyplodí nějaký písemný záznam, tak zvaně z první ruky; ne tak já, vždy si dávám trochu načas, vše si nechám znovu projít hlavou, protože se mi již párkrát stalo, že soudy, které jsem vypustil bezprostředně, se mi jako bumerang vrátily, lehce mně vyčinily a můj názor se změnil. Není to opatrnost, ale snaha o co nejpoctivější posudek, okořeněný specifikou mého pohledu.

Vzhledem k tomu, že bylo na poslední chvíli zrušeno krajské kolo v Ústí nad Labem pro kraje Ústecký a Liberecký, bylo dohonuto s pořadateli v Tachově, Hradci Králové, Praze a Zruči nad Sázavou, že autoři z výše uvedených krajů mohou po dohodě s pořadateli přihlásit své filmy do těchto krajských kol.

Občas se v kuloárech soutěží dá zaslechnout, že by úspěšné amatérskéh filmy měla uvádět televize. Nejspíše buď ČT 2 nebo ČT Art. Těmto názorům lze přitakat. Do našeho oboru pozvolna přicházejí noví porotci, kteří nahrazují ty před nimi, kteří často byli pedagogy FAMU. Jde o přirozený proces. Lze jen kvitovat s povděkem, že přicházejí z  praxe, nejčastěji režisérů, a že jejich rozbory mají, co se filmového řemesla týče, žádoucí úroveň. Ne všichni musí vědět, jak je náš obor organizován, a bylo možné se setkat i s názory, jak je možné, že je obor podporován městy, kraji nebo státem. A co víc. Proč ty nejlepší filmy neběží v televizi.

Míváme ve zvyku, že mnohé z toho, co se dělo v minulosti, odbýváme mávnutím rukou. Prostě se řekne, teď je jiná doba a ta si vyžaduje docela jiné řešení ve všech sférách naší činnosti. Tedy i v kultuře. Může být, ale někdy se pozdává, že i dříve se osvědčilo něco, co bychom si mohli znovu vyzkoušet. Jedním z takových zvyků bylo, že se na soutěžích vyššího typu, například na soutěžích celostátních, dostala do svých programů hodinka nebo řekněme i jeden a půl hodiny diskuse o tom, co všechny v našem hnutí zajímá. Označovalo se to jako volná tribuna

Podíváme-li se na to, v jakém stavu jsou dnešní soutěže, jeví se jako nápadné jeden rozdíl. V těch tradičních, které čítají několik desetiletí svých ročníků, se nemůžeme příliš těšit z toho, že na ně přijdou, kromě autorů a několik jejich příznivců ti, kterým se říká „lidé z ulice“.

Názvy obou skupin filmů jsou známy z četných propozic soutěží. Kategorie mohou být různé, nejčastěji věkové. Nejvíce těch odstupňovaných jsou v soutěžích mladých autorů, na Mladé kameře Uničov nebo na Zlatých Sluncích. Mohou se ale týkat i míst, odkud autoři pocházejí, v minulosti například na Vysokovském kohoutu, kde soutěžili zvlášť autoři z měst a z vesnic, nebo se mohou týkat filmů z různých oblastí, například snímků o životním prostředí, jakým je současná soutěž TSTTT Uherské Hradiště. Existují i soutěže s filmy horolezeckými nebo potápěčskými, to vše se dá zahrnout pod kategorie. V jedné z posledních soutěží se objevila kategorie „Lidová umělecká tvořivost“. V ní byl zařazen film „Kosení“ autora Ing. Arnošta Lukeše. Jedná se ale o termín padesátých let a začátku let šedesátých. Takové filmy, právě tak jako snímky z lidových slavností, z poutí nebo masopustů, lidové architektury nebo ukázky krojů se dostávaly do kategorie filmů národopisných.

Český nezávislý film zná svoje vítěze pro rok 2017, kteří vzešli z festivalu Cinema Open, konaného 2. - 4. listopadu v Hořicích v Podkrkonoší a v Hradci Králové.

Na základě magisterské diplomové práce Ivy Strnadové, která se věnovala obšírně českému nezávislému filmu, můžeme směle konstatovat, že akademická obec nezávislý film uznává a doporučuje jeho následnou podporu.