Dne 8. 1. 2021 zemřel Ing. Zdeněk Lejsek z Olomouce. Bylo mu 90 let. Ing. Lejsek byl dlouholetým členem AFKO (Amatérský filmový klub Olomouc), který byl, po pražském klubu, druhým nejstarším klubem filmových amatérů u nás. Poté, kdy se klub přejmenoval na AVKO, se stal i jeho předsedou, a to až do ukončení činnosti klubu. Ing. Lejsek byl aktivním autorem, který na filmových soutěžích získal řadu cen, a ještě v roce 2017 uvedl v Krajském kole CSNFT ČR Kroměříž svůj film Loučení, kterým se rozloučil se svojí činností a tvorbou v oblasti amatérského filmu. Film zde obdržel cenu diváka. Ve stejném roce získal film také cenu v soutěži Seniorforum. Kdo jste Ing. Zdeňka Lejska znali, věnujte mu, prosím, tichou vzpomínku.

Tuto zprávu za rodinu podává Pavel P. Ries
manžel dcery Ing. Lejska Jarmily Karolíny Riesové-Lejskové

Když se někdy v 19. století našel v archivech Friedricha Schillera dopis od Wolfganga Goetheho, mohli si v něm ti, kteří ho nalezli přečíst tuto větu: „Milý příteli, nemám čas napsat ti krátký dopis“. Z těch řádků vyplývá, že každé literární dílo, i ten obyčejný dopis prostě vyžadují potřebný čas a také přípravu. Něco podobného platí i o filmu, ať je to ten často viděný profesionální nebo amatérský. Pokud jde samozřejmě o  takové, na které jsme ve své poměrně početné skupině diváků zvyklí, a  které patří k současné špičce v oboru amatérského filmu. Mluvíme o  oboru, nikoliv o nějakém „koníčku“. Koníčkem se rozumí například sbírání pivních tácků nebo odznaků. A také se netýká záznamů, které je dnes a  denně možné spatřit na telefonech našich spoluobčanů. A kteří si často myslí, že jsou také filmaři.

Všechno živé na této planetě spěje ke svému zániku. Všem se neustále zmenšuje hromádka času, kterou jsme si jako hrst písku přinesli na tento svět. Padající zrnka pomyslných přesýpacích hodin se vesele a škodolibě zbavují své potenciální energie, jedno po druhém přestávají hrát přetahovanou se zemskou gravitací a my můžeme jenom nečinně přihlížet. Vteřiny jsou veselé i smutné, podle toho nám připadají různě dlouhé. Jednou se nám zdá pád zrnek rychlejší, jednou pomalejší. To podle toho, co právě prožíváme. Jinak běží čas při oblíbené činnosti a úplně jinak plyne při našem pobytu v zubařském křesle.

Podrobnosti zde.

24. 11. 2021 vyšlo 4. číslo časopisu VIDEOHOBBY. Obsah čísla je uvnitř článku. Časopis je v tištěné formě distribuován pouze mezi členy ČVU. Ostatní zájemci si jej mohou pořídit v elektronické podobě na portálu PUBLERO.COM. Publero je internetový portál, kde získáte noviny a časopisy v elektronické podobě. Nemusíte chodit do stánku a šetříte životní prostředí - i vaši peněženku. Vyzkoušejte sami: Vytvořte si knihovnu zdarma a prohlédněte si volně přístupná ukázková čísla! Vaše oblíbené noviny a časopisy si přečtete na stolním PC, notebooku, iPadu či chytrém telefonu. Co je k tomu potřeba? Otevřít www.publero.com. Následně se zaregistrovat, potom doplnit nákupní kredit, vybrat časopis a klepnout na tlačítko "koupit". Cena jednoho čísla časopisu je 49 Kč.

Je soutěžní filmovou přehlídkou mladých autorů krátkých hraných filmů, která není primárně jen soutěží filmového umu nastupující mladé filmařské krve, ale ve svém programu nabízí a realizuje odborné přednášky či filmové profily již úspěšných amatérských filmových bardů, řadu tematických workshopů, lektorské poradenství a i technickou teoretickou i praktickou výpomoc. A je potěšením být přitom a sledovat, s  jakým nadšením a zdravou urputností to malí filmaři pojímají a jak pro sebe objevují a zažívají ten kouzelný svět filmového tvoření.

Fotogalalerii z Vysokovského kohouta 2021 od D. a P. Kubátových, J. Kusky, P. Rouska, M. Šolce najdete zde. Výsledkovou listinu akce najdete zde.

V srpnu se v Praze v sále Le Royal Theatre odehrálo historicky první udílení cen No Stress Music Video Awards. Založili ji mladí filmaři David Laňka a Martin Müller. Jejich filmový debut Poslouchej získal mimo jiné ceny na festivalech v Londýně nebo v Římě.

Již několikrát jsem se ve své pravidelné pondělní glose věnoval přehlídce amatérského, studentského a nezávislého filmu České vize. Od čtvrtka do neděle minulého týdne proběhlo celostátní kolo v Ústí nad Orlicí. Každý den byl určen jiné kategorii. Královská kategorie České vize probíhala v sobotu 19. června. 

Konečně nějaká diskuse, na kterou jsem se vždycky těšil a která nikdy nepřicházela. Pan Strubl nadhodil témata, která se týkají žánrů. Jde na to, to uznávám, vědecky. Jak žánry vznikaly, mohu říci ze své šedesátileté praxe. Na to se ale tehdy vědecky nešlo, jen na základě dlouholetých zkušeností úctyhodných pedagogů a profesionálních tvůrců. Nebudu zdržovat, ale k amatérskému filmu jsem se dostal tak, že jsem začal jako předseda FK v Hradci Králové v roce 1958. Měli jsme 60 členů. Je mi dnes 92 let a asi už patřím mezi poslední pamětníky těchto časů.

Původní „Česká národní“, několikrát přejmenovaná, nyní v podobě Českých vizí, s další návazností na světovou přehlídku UNICA, je v jistém smyslu hlavní soutěží amatérských (nebo neprofesionálních?) filmů. Je tedy jakýmsi „mustrem“. Do svého poslání si vetknula i filmovou výchovu. Soutěží se v sedmi kategoriích, z nichž šest se kryje s filmovými žánry. Je jistě dobré, když víme, co která kategorie znamená a jaké filmy v ní mají soutěžit. Nemám rád, ba přímo nenávidím, slovo „slovíčkaření“. Jsem toho názoru, že slova mají svůj význam a správné pochopení nebo dokonce vymezení jejich významu je důležité pro komunikaci a pochopení mezi lidmi. Jak jsem zjistil jako porotce několika soutěží, v zařazování filmů do kategorií či žánrů nemají jasno ani autoři ani pořadatelé (či dramaturgové) soutěží. Výpis názvů kategorií zřejmě nestačí, protože patrně nejde o každému jasné termíny, jako je třeba „film zvukový“ a „film němý“, „černobílý“ a „barevný“.

Tachovští filmoví amatéři patřili mezi nejúspěšnější v celé republice. Jejich filmy se promítaly i na zahraničních soutěžích, kde dokonce získávaly i významné ceny. Kolem roku 1981 při soutěži Rychnovská osmička se už velmi známí autoři Rudolf Tomšů a František Soukup z  Tachova setkali s Josefem Brožem z Prahy, vynikajícím filmovým amatérem a  zejména špičkovým technikem. Projekci filmů na této akci měl na starost právě Josef Brož.