Ve čtvrtek 21. ledna 2021 nás po delší nemoci opustil čestný a dlouholetý člen ČSFV Slavomír Chmela. Slavo, jak mu kamarádi říkali sice žil od svých dvaadvaceti let na Slovensku, ale původ Moraváka nikdy nezapřel. Narodil se v roce 1932 v Chropyni, okres Kroměříž, své mládí prožil ve Varnsdorfu, kde absolvoval střední odbornou školu a od svých 18 let se aktivně věnoval sportovní gymnastice, později horolezectví. Tato sportovní oblast ho tak nadchla, že se brzy stal organizátorem náročných horolezeckých akcí. V barvách Slovenského reprezentačního družstva se v roce 1959 zúčastnil první expedice na Kavkaz, kde poprvé vystoupil na vrcholek – pouhých 5 tisíc metrů n.m..

Pokud by se sestavoval řebříček nejlepších amatérských tvůrců filmu, určitě by mezi nimi nechybělo jméno Ivo Renotiéra. Jeho začátky ve filmovém klubu v Ústí nad Labem souvisejí jako s jedním ze spoluzakladatelů. A jeho filmy? Diváci v sále se smáli, už když běžely jeho titulky. Protože věděli, že film, který točil on, byl plný laskavého humoru a dobře promyšlených záběrů v jeho krátkých anekdotách. Ano, dá se říci zcela určitě, že to byl on, kdo přišel s tím, že po jeho úspěších se točily daleko více tzv. minuta filmy, jak je sami autoři nazvali. Některé z nich se pro jejich kvalitu dostaly až na celosvětovou soutěž UNICA a i tam Ivo sbíral svá ocenění.

Jeho pozdější tvorba sestávala z docela jiných filmů. Nebyly to jen black-outy, jak se krátkým filmovým anekdotám s většinou překvapivým koncem v teorii správně říkalo. Ivo Renotiére si uvědomil, že se může nadále přihlašovat i s vážnými tématy, tu o některých zajímavých lokalitách, tu o lidech, kteří něco umějí nebo jsou něčím proslulí. To, že šlo obvykle o reportáže nebo o dokumenty, svědčilo o tom, že si sám chtěl ověřit, jak dopadne ve velké soutěži s ostatními, protože odjakživa platilo, že oba žánry jsou nejobsazenější a že nebylo jednoduché se v nich autorsky prosadit. Na každé akci byl vždycky vítaným společníkem, a dokázal také všechny kolem sebe pobavit. Soutěže obesílal bez ohledu na to, kde se konaly. Jmenujme alespoň některé, Vysokovský kohout, Rychnovská osmička, Beskydský ještěr ve Frýdku Místku nebo Arsfilm a Seniorforum v Kroměříži. A také ty, které se konaly v okresech, krajích, celostátních i mezinárodních. Byl také dlouholetým pořadatelem soutěže Střekovská kamera.

V jeho povaze také bylo, že dokázal na pravém místě pomoci. Byl tím, který dovedl poradit nejen ostatním autorům, ale také organizátorům krajských soutěží. Dokonce si vysloužil za svou dobrovolnou činnost titul jakéhosi soutěžního inspektora, který věděl, jak se co má udělat pro to, aby soutěž dopadla bezchybně. Takový byl, obětavý, přátelský, a také jako autor znalý základů tvorby i techniky. Po této stránce určitě pomáhal i své manželce Marii, protože také ona byla autorkou mnoha filmů. Odešel filmař, ale dílo po něm zůstalo. Čest jeho památce!

O první republice se říká, že byla jedna z mála demokracií v Evropě. Jak by ne, kolem našeho státu se dostávaly v politice k moci jen diktátorské režimy. A to nebylo jen v hitlerovském Německu. Když se podíváme do našeho oboru - amatérského filmu, formování klubů patří až třicátým letům. Jen krůček za Francií, která byla jen o poznání rychlejší ve svém vývoji. Proč se amatéři vlastně sdružovali? Pokud jde o  sociální složení, členy klubů byli lidé od dělníků až po ředitele velkých firem. A pokud jde o jména, pak se první klub, který vznikl v  roce 1935 v Praze pod hlavičkou ČKK, nemusel za své členy vůbec stydět. Byli mezi nimi i dramatik dr. Vladislav Vančura nebo básník Jaroslav Seifert. Oni a řada dalších významných členů klubu vůbec nepovažovali za  nějaké sebeponížení jen proto, že se octli mezi filmovými amatéry. Dokonce byli na svoji příslušnost ke klubu hrdi.

Všichni víme, jak našimi životy a i naším, téměř již půlročním konáním zamávala chorobná pandemie a z ní vzešlé pomatené vládní kroky zákazů a překvapivých uvolnění a opět zpřísnění, ale ani to nám nemohlo vzít víru, že jisté děje, které nelze provádět veřejně, mají alternaci v komunikačních technologiích a v chytrosti lidí, jež s nimi umí narábat. A tak se stalo, že Malá šestnáctka Brno proběhla, měla naplněný naplánovaný program, včetně tradiční, vzdělávací části; a 31 krátkých hraných filmů zaslaných autory se poté utkalo v soutěži o ceny a čestná uznání. Teď už víme, jak filmy dopadly, ceny byly rozdány, pochvaly vysloveny a i na dobré rady se dostalo. A protože ne každý měl možnost dozvědět se názor odborné poroty o kvalitě svého soutěžícího filmu, jsem tady já a rád bych, jak je mým zvykem, a jak jsem rukoudáním slíbil, ku každému soutěžnímu filmu vyřkl pár slov, a protože mne velká většina filmů udělala radost, a navíc jsem dobrák od kosti, budou to slova veskrze potěšitelná. Jen mějte na paměti, že nemám patent na rozum a i já se mohu mýlit. Jisto je, že jsem se snažil být co nejobjektivnější, ale pořád jsou to jen mé osobní názory.

8. 12. 2020 vyšlo 4. číslo časopisu VIDEOHOBBY. Obsah čísla, včetně náhledu je uvnitř článku. Časopis je v tištěné formě distribuován pouze mezi členy ČVU. Ostatní zájemci si jej mohou pořídit v elektronické podobě na portálu PUBLERO.COM. Publero je internetový portál, kde získáte noviny a časopisy v elektronické podobě. Nemusíte chodit do stánku a šetříte životní prostředí - i vaši peněženku. Vyzkoušejte sami: Vytvořte si knihovnu zdarma a prohlédněte si volně přístupná ukázková čísla! Vaše oblíbené noviny a časopisy si přečtete na stolním PC, notebooku, iPadu či chytrém telefonu. Co je k tomu potřeba? Otevřít www.publero.com. Následně se zaregistrovat, potom doplnit nákupní kredit, vybrat časopis a klepnout na tlačítko "koupit". Cena jednoho čísla časopisu je 49 Kč. Náhled najdete uvnitř článku.

Letošní rok proběhl v oboru amatérského filmu jako něco naprosto atypického. Začal ještě tak, jako každoročně. S očekáváním, že v  hlavních soutěžích dojde k určitým změnám, které by měly umožnit lepší vyznění vzájemných kontaktů autorů rozdílných generací. S nápady přišla NIPOS Artama, představovaná metodikem MgA. Jiřím Forejtem. Upřímně se přiznám, že jsem byl hluboce zvědav na to, jak tato myšlenka dostane svou reálnou podobu. Jenže takový úmysl vyžaduje, aby ve spojení s ní byly vytvořeny podmínky, které by takovou myšlenku umožňovaly. Stalo se něco docela jiného. Přišlo to, čemu se říká zásah vyšší moci. Svět zcela ochromila dosud neznámá, zákeřná choroba, která od moru, cholery nebo španělské chřipky způsobila znemožnění chodu běžného života, lidských kontaktů a nakonec také tomu, čím označujeme kulturní a umělecké aktivity. Způsobuje nejen nemoc lidí v obrovském rozsahu, ale i milióny lidí náhle zesnulých.

Předem se omlouvám svým čtenářům, že stále něco píšu. Naivně jsem si myslel, že už toho nadále nebude zapotřebí, když se už žádná soutěž stejně neuskuteční, protože síla pandemie je natolik závažná, že se lidé už těžko budou moci na našich akcích scházet. Ale přišla mi do rukou informace, že na jedné z posledních soutěží došlo ke střetnutí poroty s  pořadateli v tom smyslu, že někdo z poroty namítal, aby se pořadatel do diskuse o závěrech výsledků nevměšoval, jinými slovy, že pořadateli nic není do toho, o čem porota jedná. Ale ouha, všechno je docela jinak.

Když se na světlo světa dostal někdy v sedmdesátých letech termín „neprofesionál nebo neprofesionální,“ přišlo velké množství dotazů, kdo si to ve vedení oboru amatérského filmu vymyslel a proč se nadále nemá používat jen slovo amatér. Bylo nutné vysvětlit, že to nebylo jen u nás, ale že si to dala dokonce už do názvu světová organizace UNICA. A protože jsme jejími členy už od začátku, tedy od roku 1937, přikročili jsme k tomu i v našem oboru.

Po uvedení filmu Narušitel do kin se snesla z různých stran vlna kritiky na hlavu mladého, 18 letého tvůrce Davida Baldy. Samozřejmě by se mu dalo vytknout několik chyb, ale my sami jsme nic nenatočili, takže nemáme ani právo kritizovat, takže jsme se raději zajímali o pocity mladého tvůrce, který vpadl do světa velkého českého filmového byznysu. Nám se film líbil a vydrželi jsme až do konce, což se nedá říct o jiných filmech českých a zahraničních tvůrců, které jsme v kinech také zhlédli. Oceňujeme snahu a zápal mladého tvůrce a domníváme se, že by se spíše měla podpořit než zahubit, a proto jsme se s ním spojili, aby měl šanci se ke kritice na svůj projekt vyjádřit. Pokračování zde.