Když jsem se včera odpoledne vracel ze střižny domů u našeho paneláku spolu s mojí ženou seděla paní Stráníková… Tušil jsem již asi co se stalo, protože jsme v našem filmovém klubu KAF měli informaci, že náš bývalý dlouholetý kolega Jan Stráník je vážně nemocen a v současné době pobývá v léčebně pro dlouhodobě nemocné v Kroměříži na Malém Valu. A moje tušení se bohužel vyplnilo – Honzova manželka nám přinesla oznámení o jeho úmrtí. Stálo na něm stručně, že Jan Stráník zemřel po dlouhé nemoci dne 24. dubna 2013 ve věku 63 let…
Jan Stráník byl profesí zdravotní pracovník kroměřížské Psychiatrické léčebny, kde pracoval stejně jako jeho manželka dlouhou řádku let. Jeho záliba k přírodě, historii a kultuře ho brzy přivedla k filmování. Amatérský film se tak stal jeho láskou na celý život. Dokumentoval rodinné dovolené, natáčel filmy o kulturních událostech nejen v Kroměříži, ale také na Valašsku a Slovácku i v Čechách u svých přátel. To vše nejprve na klasický 8mm filmový pás, po letech pak na analogový a později i na digitální magnetický záznam. Jeho filmová dílka se vyznačovala snahou po dosažení nejen vysoké kvality obrazu a zvuku, ale také pečlivou scénáristickou přípravou. Dokázal se k jednou zpracovanému materiálu opakovaně vracet, aby posléze dosáhl jeho maximální účinnosti na diváka. A to se mu v posledních jeho filmech dařilo. Jako většina z nás si střihově zpracovával své práce sám – měl digitální střihové zařízení Casablanca a pořídil si rovněž moderní filmovou snímací kameru značky Sony. Přestože žil v Kroměříži řadu let do našeho Klubu amatérského filmu přišel teprve asi před deseti lety. O to intenzivněji se pustil do své tvorby – našel u nás řadu přátel a také potřebné impulzy k další tvůrčí práci. Na tematických filmových soutěžích v republice získával pak řadu ocenění za své snímky. A byly to nejen krajské soutěže, ale také obě mezinárodní, které v Kroměříži organizujeme – ARSfilm a poté, kdy dosáhl potřebného věkového limitu – 58 let – i tradíční SENIORFORUM.
Jako člověk byl Honza Stráník povahy svérázné, nerad měnil své osobní názory na okolí i život kolem něj. Ale byl vstřícný ke svým kolegům v klubu a aktivně se zúčastňoval všech společných akcí. Jako zkušený organizátor také několikrát inicioval natáčení úspěšných dokumentů o našem městě a jeho pamětihodnostech.
Velmi lpěl na své rodině – manželce a obou dcerách a proto nepochybně patřila k jeho největším životním zážitkům svatba jedné z dcer a později i narození prvního vnoučete. Bohužel to bylo již v době, kdy se u něj začala výrazně projevovat zákeřná nemoc, která mu nakonec úplně znemožnila i další práci s filmovou kamerou a tvorbu filmů. Musel pak předčasně odejít do důchodu a své závažné fyzické omezení jen těžko snášel. Hlavně z těchto pochopitelných důvodů přestal do klubu docházet a nedobrovolně se vzdal i všech svých dosavadních aktivit na poli neprofesionální filmové tvorby.
Honza Stráník tak patří k těm, kdo svou osobní angažovaností, zapálením a tvůrčími výsledky přispěli nemalou mírou k tomu, že neprofesionální filmová tvorba členů KAF Kroměříž se zapsala do povědomí obyvatel města a celého regionu Moravy.
Nezapomeneme proto na něj – ať se mu lépe nežli tady v posledním období jeho života daří v tom pomyslném filmařském nebi.
Přátelé z KAFu a ČSFV Kroměříž
