Dne 12. 10. 2012 nás navždy opustila paní Vlasta Zicháčková. Tyto řádky se mi nepíší vůbec lehce, protože paní Vlasta Zicháčková byla skoro naší příbuznou a prožívala s námi často v naší rodině i takové události, jako jsou každoroční oslavy narozenin a svátků, Vánoce a Velikonoce. A lehce se mi nepíše ani proto, že jsme ji měli velmi rádi a často jsme ji v posledních letech v době její dlouhé nemoci navštěvovali. Říkala nám pak "Vždyť já tu už nikoho, kromě vás, nemám". Nemyslela tím ovšem svého synovce Vlastimila Gregora, který pro ni byl vlastně synem, protože vlastní děti neměla.
Paní Vlasta Zicháčková pocházela z Omic na Brněnsku, kde prožila své mládí a značnou část života. Po studiích se zaměřila na sociální práci - objížděla Boskovicko a starala se o to, jak žijí děti v narušených rodinách na vesnicích a samotách. Při této náročné práci v terénu dokázala vystudovat pedagogiku a pak pracovala jako vychovatelka v dětských domovech. Později se vdala za profesora na Mlékařské škole v Kroměříži a přestěhovala se do našeho města. Byl vdovec a tak vychovávala jeho dva syny až do jejich dospělosti. Jejich společný život však skončil nenadálým úmrtím manžela a tak zůstala znovu sama. V té době už pracovala jako učitelka v mateřské škole n.p. PAL-Magneton Kroměříž na Slovaně, kterou vlastně pomáhala založit a kde se později stala i její ředitelkou.
Její druhý manžel - Eduard Zicháček - pocházel z Bystřice pod Hostýnem, byl vyučený řezbář a natěrač a pracoval jako úředník tehdejšího národního výboru. Nejprve v Holešově, později v Kroměříži, kam se po svatbě přistěhoval. Jeho záliba v přírodě a fotografování ho přivedla k nám do Klubu amatérského filmu tehdy při Sdruženém domu kultury Kroměříž. Spolu s MUDr. Zdeňkem Jarošem se postupně vypracoval ve zkušeného amatérského filmaře. Samozřejmě že do KAFu brzy přivedl i svoji ženu Vlastu. A tak už žádná klubová soutěž a později i mezinárodní akce - ARSfilm amatérů a SENIORFORUM - se nemohly obejít bez pomoci Hilmy Jarošové, Jarmily Šmídové, Jany Krejčí, Aleny Františové, Vlasty Zicháčkové a dalších manželek členů kroužku, které obětavě připravovaly občerstvení pro účastníky soutěží a pomáhaly tak vybudovat a upevnit jejich tradici. Na jejich domácí štrůdly, koláčky a další pochutiny dodnes vzpomínají filmaři nejen z naší republiky, ale i ze zahraničí...
Paní Vlasta Zicháčková byla své profesi učitelky mateřské školy věrná až do svého odchodu do důchodu v 90tých letech minulého století, kdy odcházela jako ředitelka mateřské školy n.p. Technoplast Chropyně. Ale to neznamená, že se potom již nijak neaktivovala. Věnovala se práci na chatě Eduarda Zicháčka, kterou si téměř vlastníma rukama postavil nedaleko Hostýna. A bylo se o co starat. Její osobní zálibou se tak stala zahrádka u chaty, kde bylo stále co ošetřovat, přesazovat a pěstovat a která se stala její chloubou. Další její nemalá pozornost byla po řadu let věnována pomoci při výchově manželových vnoučat, kdy uplatňovala své bohaté pedagogické zkušenosti. Nejednu dobrou radu se jim snažila předat i později - po smrti Eduarda Zicháčka v roce 1989. A Vlasta i po smrti manžela dále pokračuje v pravidelném kontaktu a spolupráci se členy filmového kroužku až do doby, kdy ji nemoc upoutala na lůžko a musela ukončit svůj aktivní podíl na životě KAFu. Poslední dva roky žila v domově důchodců „U Moravy“, kde jsme ji spolu s jejími přáteli navštěvovali. Nepříznivá zdravotní situace, její dlouholeté problémy se srdíčkem a slinivkou si vynutily její přemístění do léčebny pro dlouhodobě nemocné na Malém Valu. Ani tam ale nezůstala zcela o samotě – návštěvy jejího synovce Vlastíka i dalších přátel pokračovaly. Poslední návštěva moje a mé ženy Aleny u ní byla týden před její smrtí, kdy jsme jí přišli popřát k jejím 87. narozeninám. Byla – jako ostatně celou předchozí dobu své fyzické nemoci – duševně zcela čilá a netušili jsme, že ji vidíme živou vlastně naposled.
Paní Vlasta Zicháčková – „Vlastička“, jak jsme jí důvěrně říkali – byla osobou s vysokou inteligencí, otevřené a milé povahy, vždy ochotná pomoci bez nároku na odměnu, laskavá a obětavá. Do posledních dnů si zachovala obdivuhodnou duševní svěžest a přes její relativní izolaci i zájem o dění v okolním světě. Děkujeme , že jsme ji mohli poznat a měli tu čest být po řadu let jejími blízkými přáteli… Vlastičko – sbohem….
Ladislav Františ a přátelé z KAFu
