VIDEOPRAGENSIS 2009, memoriál Josefa Košaře
Porota ve složení J. Šimon, Z. Kopka, P. Vančák se společně s ředitelem soutěže T. Hordějčukem dohodli doplnit název o memoriál na počest našeho zesnulého, nezapomenutelného Pepy Košaře, jehož jméno je úzce spjato s touto soutěží jak v dřívějších letech Pragensia filmu, tak v obnovených ročnících Videopragensis.
Filmů se letos nakonec představilo čtrnáct:
1. Zemřít šťastný, Igor Goryunov
2. Botanická zahrada, Ing. Josef Maršík
3. Praha v pohybu, Václav Jágr, 2.MÍSTO
4. Dopis mistra Balka, Bohumil Kheil, 1.MÍSTO
5. Prag 2002, M.Vladislav Procházka
6. Slovenský obraz, Milan Haškovec
7. Velká Kunratická, Václav Fořt, CENA DIVÁKŮ
8. Devět bran, Josef Maršík
9. Kam chodíme na procházku, Eva Benešová
10. Správné řešení, Pavel Vrbata
11. Výlet do středověku, Monika Nováková
12. Jak se dělá revoluce, František Dedek
13. Ota miluje Míšu, Eva Benešová
14. Praha, Martin Bohadlo
Sešla se kolekce filmů velmi zdařilých i těch trochu méně povedených, a nakonec převládl v porotě názor hodnotit filmy především podle kritéria: které filmy nejvíce odpovídají tématu zadání a rozvíjejí myšlenku Videopragensis. Pak už byla práce s určením pořadí mnohem jednodušší, neboť odpadla velká řada i jinak excelentních děl, která ovšem použila Prahu pouze jako lokaci, kulisu na pozadí, a stejně dobře by je bylo možno natočit v kterémkoli jiném městě.
Dopis mistra Balka pak mohu doufám nejen za svou osobu právem označit za nejlepší, neboť zfilmováním Arbesova romaneta autor nejen mistrně předvádí genia loci staré Prahy, ale zároveň ukazuje, jaké poklady - doslova i obrazně - Praha ukrývala, ukrývá, a vždy ukrývat bude. A je ochotná vydat je poctivým a pilným hledačům, kteří jsou nálezu hodni.
Praha v pohybu je na můj vkus trochu přepestrá směsice nostalgie zašlých časů, vzpomínek, procházek a úvah nad dopravní infrastrukturou. Ale nechybí nosná myšlenka - kam se ubírá vývoj v naší metropoli, a co všechno jsme schopni a ochotni odbagrovat a zabetonovat na oltář automobilismu.
PRAHA M.Bohadla je přínosná svou jinou perspektivou pohledu turisty/ů na stověžatou matičku. Nástrahy, trampoty a nakonec fekální humor jsou vyprávěcím prostředkem až nelíbivým a hodně nadsazeným, ale shodli jsme se na tom, že naplňujícím svou roli a nepřekračujícím hranici nevkusu.
Před pořadateli dalších ročníků tak se stálou naléhavostí leží nelehký úkol, jak co nejlépe oslovit autory a naplnit téma Videopragensis. Téma jedinečné soutěže o jedinečném městě, jeho pokladech, minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Nabízí se úvaha vyprofilovat co nejvíce hlavní soutěž na pragensie - tedy filmy pojednávající o něčem, co lze vidět a zažít jedině v Praze a nikde jinde. A důrazně to sdělit autorům formou propozic, a důsledně vyžadovat při přihlášení a hodnocení. Pro ty ostatní díla by bylo možné vyhlásit zvláštní vedlejší cenu - film s Prahou jako nejlepší lokací. Bylo-li by málo snímků splňujících daná kritéria (letos slabá polovina), bylo by možná lepší pořádat soutěž méně často (jednou za dva roky?). Je to dle mého lepší, nežli snižovat laťku. To by se Pepovi určitě nelíbilo.
Petr Vančák
|
