
Náš obor stihla další ztráta v osobě Jiřího Minaříka, který byl nejen novinářem, ale především znalcem filmové tvorby. Mnozí autoři ho pamatují v porotách soutěží, jakou je Střekovská kamera v Ústí nad Labem nebo Memoriál Jiřího Beneše ve Dvoře Králové. Při posuzování filmů bylo pro něho typické, že dokázal v četných seminářích upozorňovat na chyby způsobem, kterým se vyjadřoval zcela jasně a srozumitelně. Pro autory to bylo přínosem v tom, že na příkladu jednoho filmu se mohlo dojít k nápravě chyb a nedostatků v obecnější, širší rovině. Bylo z něho vždy čišet nadšení pro soutěžní klání i setkávání s autory. K tomu dokonce dovedl využívat i přestávek v soutěžích, aby se v diskusi mohlo dále pokračovat. Jiří Minařík byl ovšem pro amatéry i jinak velice zdatným rádcem. Jeho snad nejvíce podnětným činem bylo, když chtěl v pražském klubu ČKK zavést týmovou tvorbu. Domníval se po právu, že by bylo žádoucí, aby autoři přistoupili k oživení činnosti klubu ke kolektivnímu natáčení. S tím, že by třeba někdo přišel se scénářem, který by se v klubu probral a začalo se točit tak, jak to dělají menší profesionální štáby. Bohužel, z mnoha důvodů se jeho úmysl ne zcela sešel s nějakým pronikavým výsledkem. Nejen členové ČKK, i my ostatní budeme na Jiřího Minaříka vzpomínat jako na člověka, který byl prospěšný v mnoha ohledech při snaze o další zkvalitnění oboru amatérského filmu. Čest jeho památce!