Těžko, jen přetěžko se píší tyto řádky. Filmař, organizátor, a také rádce, který dokázal v hnutí jako málokterý jiný. Zanechal hlubokou stopu nejen ve své milované Kroměříži, ale v rámci působnosti celého oboru amatérského filmu, postihujícímu nejen naše hranice, ale i daleko vše za nimi. Uměl se pohybovat při styku se zahraničními filmaři, zasloužil se o to, že obě mezinárodní akce byly vždy dobře obsazeny snímky z jiných zemí. Filmování se věnoval už tehdy, když obor se opíral o celuloidové ztvárnění naší doby. Jak dokládají četné statistiky, upozornil na sebe už v sedmdesátých letech svými dokumenty, s nimiž se dostával do celostátních soutěží. „Láďa“, jak mu mnozí mohli důvěrně říkat, byl tím, kdo se ujal nelehké funkce předsedy Českého svazu pro film a video, a dokázal organizovat hned tři soutěže v jednom roce. Byla to krajská, dále Arsfilm a také Seniorforum. Vše vždy v náležitém souladu s propozicemi, na nichž se podílel. Výjimečný technik, ale i tvůrce. Podílel se také na několika publikacích, v nichž seznamoval začínající filmaře s problematikou oboru. Psal pilně do Sekvence, která byla samozřejmou součástí odborného časopisu Videohobby. Rád zaznamenával významné soutěžní aktuality na jiných soutěžích, než těch, které se týkaly jeho města, například v Ústí nad Orlicí. Jako velký patriot svého města dokázal natočit mnoho dokumentů, v nichž představoval pohledy na krásy a také život Kroměříže. Kromě toho točil medailonky o zajímavých lidech, reportáže, prostě vše, co ho zaujalo. Měl svoje vděčné diváky i mezi lidmi, kteří se přišli na jeho snímky podívat. Byl dlouholetým předsedou klubu, který dokázal zaujmout na schůzkách svoje členy pestrou nabídkou programů, z nichž si každý mohl odnést pro sebe to, co ho mohlo dál obohatit a nalézt mnohá doporučení i nové zkušenosti.
Ladislav Františ si nenechával svoje vědomosti pro sebe. S nimi seznamoval i svého syna, který dnes kráčí v jeho šlépějích. V nás, kteří jsme ho znali, zanechal trvalou vzpomínku. Čest jeho památce!
Smuteční oznámení uvnitř článku.
