S chutí jsem si přečetl článeček o Vysokovském kohoutu od jistě talentovaného porotce, jinak studenta druhého ročníku písecké FAMO. Podle toho co píše, je tato škola přímo geniální, co se týká výuky. Pan Patrik Ulrich, ačkoliv je na začátku studia, již dokonale ví, co by se mělo v tomto hnutí rozhodně udělat. Ještě sice neví, do které kategorie podle něho patřím. Zda jsem tvůrce profesionálního charakteru nebo opravdový amatér, kterého ti první nepustí ke korytu, ale třeba se to někdy dozvím, až mě někdo z mladých otevře oči.
(pozn. redakce: Reakce na článek ve VH 1/2016, který si můžete přečíst zde).
Bavím se filmem jenom 60 let, ale i po těchto letech dovedu vycenit zuby a poprat se o nějaké ocenění, když už tomu věnuji polovinu života a mnoho financí. Nevím, proč bych měl ustupovat ze zákopů, abych bez boje uvolnil místo tomu, kterému úcta ke stáří nic neříká a taky většinou nic neumí. Přiznávám, že jsou mezi nimi výjimky, které akceptuji. Jako příklad beru třeba pana Březinu nebo slečnu Pavlínu Taubingerovou. Klobouk dolů! Odmítám přenechat místo někomu, kdo natočí průměrný film a dostane na Kohoutu cenu! A pokud si pan porotce něco takového myslí, tak tu cenu neměl dávat.
Také jsem kdysi jezdil na sraz seniorů lačnících po cenách, ale také vím, že ti senioři nedostávali jenom jitrnice, ale jejich filmy byly oceněny i v mezinárodním měřítku. Jenom namátkou vybírám filmy pana City nebo Karla Vaňka nebo Jardy Dolečka, když o jeho tvorbě natočila dokument BBC. To však asi na FAMO ještě nebylo v osnovách. A hlavně tam asi neučí trochu úcty k těm staříkům lačnících po cenách. Doufám, že i pan student se dožije stáří, což mu rozhodně přeji. Jinak v celku s autorem musím souhlasit. Všichni dobře víme, že třeba pan Nykl by měl bavit děti v TV.
Ovšem pan porotce ještě neřekl jak to udělat, když na místech, kde se o tom rozhoduje, sedí postkomunistická mafie, která nepřipustí, aby nějaký amatér mohl zveřejnit své dílko. Ono se to pěkně radí. O tom by celé dny mohl vyprávět pan Pražan, který oběhal již několikrát všechny televize, aby nakonec uspěl pouze u TV Regina. Kdyby si dal pan porotce trochu práce, přečetl si něco o amatérském filmu o jeho historii, jistě by mu neuniklo, že diskuze kdo je a kdo není amatér, cloumají tímto hnutím pomalu od samého začátku. Jistě by mu neuniklo, že pan Nykl je amatér, a že se skvostně baví. I když by jistě byl vděčen, kdyby jej vysílali na některé TV. Jenže pan Nykl jede mezi své seniory lačnících po cenách a je mezi nimi spokojen.
To co pan student FAMO navrhuje, totiž zakázat dál promítat filmy které uspějí na NS, to již tady také bylo. Dokonce celých 40 let. Jediný rozdíl byl v tom, že neradili mladí studenti, ale staré kádry. A taky na draka. Co říci závěrem? Pan Ulrich má většinou pravdu. Zapomíná však na jedno. Pro ty dědky je to určité poslání. Oni si na nic nehrají. Dělají to s láskou pro samotnou věc. Já bych si nikdy nedovolil říci, že by už měli uvolnit místo mladým. Tito lidé natočili mraky dokumentů, které mají historickou hodnotu. Ať mi pan Ulrich ukáže někoho, kdo natočil odstřel Anděla, nebo Těšnovského nádraží. Která televize má zdokumentovanou stavbu metra I. P. Pavlova, jak ji natočili Luboš Rousek a panem Gasparem? Snad ti mladí tvůrci, kteří se matlají v krvi a hororových scénách, kterým nikdo nerozumí? Ať mi to ukáží a já jim rád přenechám svoje místo. Jedno je však jisté. Pokud bude pan Patrik Ulrich, student druhého ročníku v porotě, tak si asi nikdo ze staříků s nevkusnými vizuálními efekty nelízne. A to by byla škoda! Jinak nic ve zlém. Jak jsem již jednou řekl, s mnoha připomínkami souhlasím, ale chtělo by to trochu poezie!
