Vážení přátelé, milí filmaři, chtěla bych Vám upřímně poděkovat jménem celé rodiny Čermákových za projevené soustrasti k úmrtí a za účast na pohřbu manžela Václava Čermáka.
Za pozůstalé manželka Jana Čermáková
Těžko, jen přetěžko se píší tyto řádky. O člověku plném energie, přátelského úsměvu a životní vitality. Přišla neuvěřitelná zpráva o tom, že mezi námi už není Václav Čermák z Čečelic, kterého jsme mohli vidět takřka na všem, co se v amatérském filmu dělo. Svým zcela svérázným způsobem natáčel všechno, co ho v jeho okolí zajímalo. Udělal určitě hodně radosti svým spoluobčanům z vesnice, o nichž natáčel svoje reportáže a dokumenty. Jeho filmy žila celá početná obec jeho přátel a všichni lidé, které dobře znal, byli rádi, když jim dění v obci promítal. Pomáhal obětavě své manželce při pěstování jejích jiřinek, byl jejím hlavním partnerem v přípravách náročně připravovaných výstav. A natočil také pěkné dokumenty o těchto neobyčejných květinách i o tom, jak pracná je péče o ně od jejich zrodu až po výstavu.
Václava Čermáka neuvidíme na krajské soutěži ve Zruči nad Sázavou, kam se připravoval a těšil. A neuvidíme ho ani na Videosalonu v Ústí nad Orlicí, kam by přijel určitě také. A pak, v srpnu na Festival leteckých filmů, kde se cítil dobře ve společnosti nejen filmařů, ale také pilotů. Na všechno jezdil nejen proto, že by se mohl potěšit nad promítnutými filmy, ale hlavně proto, aby se mohl setkat s lidmi stejného ražení. Byl znám svým přátelským vystupováním. Už při příchodu na akci ho provázel úsměv a každému podával ruku na uvítanou. Rád přidal i veselé slovo a nikdy nevyhledával žádné konflikty. Byl prostě společník, kterého kdekdo vyhledával.
Václave, budeš nám na filmových akcích chybět, a budeme na tebe dlouho vzpomínat.
