Sedmý ročník Festivalu leteckých filmů, jak se akce, pořádaná pravidelně ve Zbraslavicích nazývá, se odbývala v sobotu 13. srpna. Akci umožnil především Městský úřad ve Zruči nad Sázavou a místní filmový klub. Soutěž je zvláštní v tom, že se nekoná v žádném kině, ale přímo na letišti. Setkání nadšenců, kteří jsou zahleděni nejen do létání na svých strojích, ale i do snímání leteckých záběrů, je vždy velice srdečné. Nebylo tomu jinak ani v onu sobotu, kterou znovu připravil štáb, vedený Karlem Tvrdíkem. Zkušení organizátoři umí odhadnout, jakým způsobem filmy zařadit a v některých případech je i získat. Konečně, svoje kvality dokazují i na každoročně pořádaných krajských soutěžích.
Soutěž měla svoji standardní úroveň a přinesla 12 soutěžních snímků, vesměs slušné kvality,z nichž ty vítězné přesahovaly svou scenáristickou přípravou a hlavně realizací mnohé filmy z jiných soutěží. To byl především film "Nepřítelem osudu" Ondřeje Krejcara z Hradce Králové, který se svým provedením vyrovnal zcela beze zbytku snímkům profesionálním.
Samozřejmě, že líčení strastiplné cesty válečného pilota, končící tragickou smrtí, získalo na kvalitě i tím, že se autorovi podařilo získat tak kvalitní spolupracovníky, jakým je Zdeněk Svěrák. Dá se předpokládat, že kromě jeho komentářového vystoupení byla na filmu uplatněna i jím poznamenaná dramaturgie, která je někdy rozhodující složkou. Tím spíže, že šlo o film s nadměrnou stopáží 30 minut, což je v dokumentárním filmu amatérů víceméně neobvyklé.Od začátku bylo zcela zřejmé, že film dostane jasnou l. cenu.
Na ostatních snímcích, které už měly vyrovnanější úroveň, bylo zajímavé sledovat, jak si povedou filmaři, kteří občas v letadlech točí nebo letci, kteří někdy vezmou kameru do ruky. Každá se těchto dvou skupin má jisté výhody. Kameramani v tom, že umí záběry lépe komponovat a vědí si lépe rady se všemi dalšími filmovými složkami, piloti zase v tom, že sedí za kniplem častěji a mohou tak získat žirží výběr záběrů. Výhodou obou skupin je to, že sportovní letadla mají jednu obrovskou přednost před letadly dopravními, z nichž Často vidíme namířené kamery cestovatelů, kteří se snaží svoje cestopisy nebo i skromné záznamy z dovolených natáčet. Výsledkem jejich snah jsou záběry, které se pohybují v oblasti nad mraky a proto toho diváci příliš mnoho neuvidí, snad kromě vzletu nebo přistání. Pilot sportovního letadla je neustále ve styku se zemí, vidí stále na to, co se děje několik set metrů pod ním a pro každého kameramana se tak naskýtá možnost získat záběry obohacené neobvyklou atraktivitou.
Miroslav Černý z Ivančic připravil pro soutěž dva snímky - "Czech heaven", tedy česky České nebe a MVVS CUP 2010. Oba snímky vypovídají o závodech leteckých modelů, fascinující mistrovstvím těch, kteří tyto stroje ovládají. Obrazové části se Černý zhostil velice dobře, představil jak záběry ze závodů, tak i aktéry samotné se smyslem pro dramaturgii. škoda, že ve zvukové složce jsme mohli slyšet jen tlumené hlasy účastníků závodu a jako laici jsme se nedozvěděli něco víc o závodech samotných nebo o jeho závodnících. Bylo by ohromným potěšením, kdyby k atraktivním záběrům přispěl i vysvětlující komentář, který by zasvěceně promluvil o sportu, který je svým obsahem i zaměřením skutečným uměním. K tomu, jak probíhal loňský festival, se vyjádřil svým filmem Václav Čermák z Čečelic se snímkem "Letíme na festival". V bystře koncipované reportáži přiblížil dění na šestém ročníku, což přispělo k porovnání různých podmínek soutěže a také autorovy účasti na letu. Škoda, že přetažené sekvenci vlastního létání autora a jeho doprovodu bylo věnováno až příliš mnoho místa, zvláště v té části, která byla věnována závěru letu a přistání. Z dramaturgického pohledu bylo nutné právě v této fázi stříhat.
Vraťme se k oceněným filmům. Druhou cenu získal Tomáš Jung ze Zbraslavic za uceleně koncipovaný dokument "Plachtařské mistrovství dvousedadlovek ČR 2010" Autor v něm vylíčil přípravu i samotný průběh závodu, který byl podle toho, jak byl natočen, jistou prestižní záležitostí v leteckém sportu. Ukazuje i na obtížnost při překonávání různých překážek, které se pilotům někdy stavějí. Při tom vše s jistou dávkou humoru, který patrně k mužům a ženám, kteří se létáním zabývají, jistě patří. Možná, že by více pomohlo, kdyby u některých žpílců a fórků, které se v komentáři objevily, následovalo lepší vysvětlení pro diváka, který nemůže znát ani to, jak k nim došlo, ani jejich vypointování.
Na třetím místě skončil Jozef Weis ze slovenského Zvolenu, jehož snímky "Výsadkový deň" a "Zbraslavice 2010" patřily z filmového hlediska k tomu lepšímu, co jsme mohli na soutěži shlédnout. Na Weisovi je znát znalost problematiky filmu, kterou projevuje i ve snímcích s jinými tématy. Jeho dlouholeté zkušenosti mu pomáhají především v režii a navíc i v kameře a při ozvučení. Jeho záběry jsou kultivované, dobře stříhané. Kromě toho má smysl pro stanovenou dramaturgii a proto umí zvolit i přiměřenou délku svých dokumentů.
Čestné uznání získal dr. Bohumír Novák z Nového Města na Moravě za film "Balon". Je to snímek ze vzletu balonem, kterého se autor zhostil s dávkou kompoziční schopnosti a současně i uměním v řazení záběrů. Jediným nedostatkem bylo, že ve snímku bylo málo prostřihů lidí, kteří s autorem sdíleli stejnou radost z letu a s z toho, co mohli z balonu spatřit. Autor to omlouval tím, že byl natolik udiven atraktivitou letu, že se k záběrům svých spolupasažérů nedostal.
Ještě jeden snímek si zaslouží pozornost, protože šlo o pokus o klip. I když nebyl zcela filmařsky dotažen, protože postrádal souznění obrazu s hudbou, jak by to v klipech mělo být, přece jen si zaslouží, aby se autorovi věnovalo několik řádek. Je nutné poznamenat, že pokud nedojde k souladu obsahu, nemůže jej nahradit žádná technická hříčka, spočívající například v dvouobrazech. Snímek nazval jeho autor Adam Jandora z Brna "Gliding for life", tedy česky Plachtění pro život. Sympatické na filmu bylo to, že došlo k pokusu spojit leteckou tématiku s klipovou realizací, protože takové spojení je nanejvýš obtížné. I když se totiž klip neopírá o pevnou fabuli, přece jen je jeho obsah velice významný a v mnoha případech pro úspěch i rozhodující.
Akce ve Zbraslavicích skončila rozborovým seminářem. Právě jeho zařazení je pro zručské organizátory typické. Zrovna tak jako závěrečná slova o tom, že se bude připravovat další, už osmý ročník této akce.
Emil Pražan
