Benátky filmových amatérů patřily od prvního ročníku mezi sledované akce v oboru. Jejich přiblížení k jubilejní padesátce je staví mezi nejvýznamnější akce u nás. Vždyť celých 75 procent neprofesionálních filmařů točí právě reportáže a dokumenty, jimž se Benátky žánrově výhradně věnují. Systematická práce s těmito autory přináší v posledních letech svoje plody zcela viditelně. Kdybychom si totiž promítli filmové pokusy z prvních ročníků s dnešními dokumenty, zjistili bychom markantní rozdíl nejen v přístupu k námětům a jejich zpracování do scénářů, ale i to, že se do základů změnily všechny tvůrčí složky, od režie až po ozvučení. Kde jsou ty věčné chyby v kameře, v hudební dramaturgii nebo v komentářích? Zmizely nejen proto, že autoři filmů se blíže seznámili s principy tvorby, ale je to i díky soustavné činnosti odborných porot, které se snažily o zlepšení kvality přijatých filmů.
49. ročník, uspořádaný Městem Benátky nad Jizerou ve dnech 29.-30. října, se konal zcela v tradici minulých ročníků. O pestrý a tím i zajímavý program se postaral štáb, vedený zkušenou Monikou Gürtlerovou. Jeho členové sledovali každý krok autorů i účastníků akce s nevšední pozorností a jejich snahou bylo jen jediné – aby se na soutěži cítili co nejlépe. Zcela v duchu tradice došlo ke klidnému, ničím nerušenému sledování jednotlivých bloků promítnutých filmů, propojených citlivě kulturními programy a už proslulou benáteckou tombolou. Přijetí u starosty města na zámku patří k vrcholným zážitkům účastníků akce, protože kromě prohlídky zámeckých prostor byla k vidění také mimořádně úspěšná výstava tří umělců, jednoho fotografa a dvou malířů.
Sobotním programem však BFA, jak se nazývá akce ve zkratce, ještě neskončila. Pořadatelé přidali promítání pro školy. Dvě stovky školáků mohlo sledovat v pondělí l. listopadu projekci tří nejlepších snímků soutěže a navíc se promítal film, který natáčely děti z Benátek a z okolí v červencovém workshopu. Pod názvem „Vzpoura hraček“ se skrývala pohádka, přijatá školáky s velkým nadšením. Natáčení umožnila NIPOS-Artama prostřednictvím metodika Mgr. Miroslava Tuščáka, za jehož režijního dozoru se film realizoval a za organizačního přispění Dr. Jany Rejlové, na jejímž pozemku s výtvarnou keramickou dílnou se pohádka odehrávala.
Samotná soutěž přinesla tématicky velice bohatou nabídku. Od poeticky laděných snímků o umělcích přes kultivovaně koncipované cestopisy až po reportáže tradičních zvyků, výstav a jiných kulturních akcí. Benátecké Oskary, tedy nejvyšší ocenění soutěže, získali tři, respektive čtyři tvůrci. Vladimír Baran, slovenský autor, jehož snímky zazářily i na minulých ročnících, promítl snímek s názvem „Vincent“, významný dokument o holandském malíři Vincentu van Goghovi. Známý příběh jeho celoživotního trápení dokumentárně vložil do rekonstruovaných záběrů jeho tvorby a s naprostou přesností uplatnil jeho výpovědi ve fiktivních dopisech, přednesených spíkrem s neobyčejnou uměleckou přesvědčivostí.
Další „Oskar“ obdržela dvojice autorů, dr. Eduard Mocek z České republiky a ing. Lubor Patsch ze Slovenska za film „Příběh slovenské řeky“. Snímek zaujal „ich-komentářem“ řeky Váhu, jejíž okolí bylo ztvárněno českým výtvarným umělcem. Oběma autorům se podařilo organicky, zcela přirozeně začlenit retrospektivní záběry z černobílých filmů do současnosti a také je konfrontovat s výtvarníkovým dílem.
Třetí „Oskar“ byl po zásluze udělen Tereze Brázdové, které se podařilo v dramaturgicky dobře vystavěné reportáži postihnout masopustní veselí jedné vesnice. Její citlivě gradovaný střih přispěl k tomu, že se na reportáž bylo možné dívat bez hluchých míst, která jsme u těchto reportáží v minulosti zaznamenali jako velice častá.
Významnou cenu města Benátky získala trojice autorů z NAŠA TV Štěpán Landa, Vladimír Beran a Luděk Suchánek za snímek „Vůle Žít“. Autoři v rozsáhlém, ale dramaturgicky sevřeném dokumentu podali svědectví o holocaustu, o utrpení Židů v koncentračních táborech i o bezcitném jejich vyvražďování nacisty. Ve snímku byly zvláště zdařile natočené výpovědi těch, jichž se pronásledování týkalo.
Petr Baran si odnesl cenu AVE CZ za svůj portrét „Básník světla“ o vynikajícím fotografovi a filmaři Janu Beranovi z Brna. Autor v něm uvedl v dobře vybraných výpovědích člověka, který se po celý svůj život věnoval výtvarné fotografii a výborným dokumentům i hraným snímkům. Baran přesně vystihl, v čem byla Beranova schopnost ztvárnit to, čemu se tehdy říkalo „svět obyčejné ulice“, tedy řemeslníky, lidi kolem obchodů i běžné chodce. Dokázal na nich najít to, co jiní přecházeli a nepostřehli.
Portrétem fotografa byl i snímek ing. Ladislava Ženožičky „Poslední repríza“, v níž autor se zhostil reportáže o setkání lidí nad výstavou a vybraným způsobem přiblížil atmosféru jejich setkání, na němž se všichni dobře bavili.
Bohuslav Cihla získal další cenu za snímek „Pět roků poté“, v němž dokázal navázat na zprávy z tatranské katastrofy, od níž uplynulo už pět let a ukázat na to, co se za poslední léta v této těžce zkoušené krajině změnilo.
Petru Hejcmanovi se po zásluze dostalo jednu z cen za film „Kmochův Kolín“. Představil v něm mnohaleté úsilí skladatele, jeho úspěchy i vývoj akce, která po jeho úmrtí následovala, až do dnešních dnů. Také v tomto případě se autorovi podařilo sladit dokumenty minulosti s následnými oslavami přítomnosti, což patří k nelehkým úkolům každého dokumentaristy.
Ivo Renotiére ve svém příspěvku připomenul necitlivost architektonického řešení výstavby centra Ústí nad Labem. Kriticky pojatý snímek vyjádřil ve filmové zkratce to nejpodstatnější na tomto ožehavém problému.
Cestopisný, ale spíše dokumentárně pojatý snímek Mgr Aleny Krejčové „Když Slunce bylo Bohem“ pojednával v poeticky laděné koncepci příběh z dávné minulosti Egypta a povýšil tak cestování po této zemi na historicko-filozofický rozměr.
Věra Bergerová se uvedla dokumentem o mladém sbormistrovi Michalu Hájkovi ve filmu „Dirigent Michal Hájek“. Diváky i porotu zaujala autorka tím, jak dokázala představit mladého umělce ve výrazných gestech, se schopností zaujmout jak interprety, tak i diváky. Zároveň poukázala na odvahu, s jakou se pouštěl do netradičních akcí, včetně vánočních oslav na havlíčkobrodském náměstí uprostřed července.
Benátky filmových amatérů ve svém 49. ročníku skončily. Už teď jejich pořadatelé uvažují o tom, s čím přijít v příštím, jubilejním 50. ročníku. Možná, že to bude i jakýsi almanach nebo brožurka, která by připomněla konání minulých ročníků a která by také zhodnotila vývoj snímků, které autoři akce po celá léta zasílali. I to, jakým způsobem se nejen oni, ale i jejich členové porot podíleli na tom, jakými cestami se obor neprofesionálního filmu ubíral.
