O tom, že zemřel někdo z našich řad, se nepíše právě lehce. Zvláště, když byl aktivní, přátelský, a setkával se s námi na mnohých soutěžích a dalších aktivitách. A také tehdy, když na něho jsou ty nejlepší vzpomínky. Protože když Áda, jak se mu říkalo, přišel na nějaké setkání, nebylo nikoho, kdo by si s ním nerad popovídal. Právě tohle se dá říci o Adolfu Mackovi, dobrému autorovi i člověku.
Jeho začátky souvisejí s Českou Skalicí, protože právě tam natáčel filmy z malebné krajiny, spojené s mnoha jmény velkých umělců. Právě proto ho bylo možné vidět často i na Vysokovském kohoutu, protože tam se dalo ze Skalice dojít i pěšky. Optimisticky naladěný, věčně usměvavý, a také znalý filmového řemesla. Pokud jde o video, věděl si se vším rady. Sám také byl tím, kdo neustále dával rady všem, s kým přišel do styku nejen na soutěžích, ale také na školeních, které se pořádaly v moravských městech a později v Přibyslavi. To vše v organizačním týmu předsednictva Českého svazu pro film a video v Kroměříži. A protože se z České skalice přestěhoval do České Třebové, byl nadále aktivní i ve Východočeském volném sdružení. V obou orgánech působil jako autor, organizátor a také jako lektor.
Zúčastnil se mnoha soutěží, a jeho dokumenty získávaly ocenění od okresních soutěží v minulosti až po krajské a celostátní akce v oboru videa, které po revoluci následovaly v době, kdy už film skončil. Rychle se seznámil s novou technikou a napsal řadu článků do našeho odborného časopisu. Přechod natáčení z filmu na video ho určitě nezaskočil, rychle se dokázal přizpůsobit novému oboru. Kromě Vysokova jsme ho mohli zastihnout i na Rychnovské osmičce a na soutěžích v Kroměříži. A samozřejmě také v Ústí nad Orlicí. Z těch míst natočil reportáže, které jsou svědectvím setkání těch nejlepších autorů.
Byl také vybrán do řady nejlepších filmařů, když se filmy promítaly v bývalé televizní stanici Regina. Na poradách v obou orgánech, jak v tom kroměřížském, tak i východočeském se ukázal být jako velice aktivní. Přispíval názorově k tomu, jakým způsobem by se měl obor amatérského filmu nadále ubírat. Pokud jde o jeho dokumentární tvorbu, měl Adolf Macek velice rád, když přišel s něčím novým, objevným. Nechtěl se spokojit s tím, aby jen popsal zvolené město nebo lokalitu podle cestopisných průvodců. Našel vždy něco, čím by mohl diváka překvapit, něco, o čem věděl jen málokdo. Tuto schopnost ocenily nejen poroty, ale i četní diváci na filmových akcích. Na jeho činnost v amatérském filmu, ale i jako partner v mnoha diskusích a setkáních na něho bude mnoho jeho kolegů určitě dlouho vzpomínat. Čest jeho památce!
Smuteční oznámení uvnitř článku.
