Co dělat? Tahle věta mě napadá, protože se už mnohokrát objevila nejen v životě jednotlivců, ale celých miliónů, když se lidstvo dostalo do nějaké krize. Kromě toho i do mnohého dramatu. Tím nejznámějším je Shakespearův Othello. Mrtvá Desdemona leží uškrcená na jevišti a herec v postavě Othella deklamuje:
„Co dělat, co dělat?" Nechci si hrát na nějakého poučovatele, ale chtěl bych spíše promluvit k současné otázce co si počít a čím vyplnit chmurnou, až stresující náladu, kterou způsobil onen neviditelný virus.
Jistě si nemyslím, že by právě v této době byl amatérský film něčím příliš důležitým, když se jedná o lidské životy. Ale jde o to, že nastalo jisté mlčení, které existuje mezi lidmi, kteří se po léta znají. Když došlo k celoplošnému zákazu všech kulturních akcí, není také nutné, aby pořadatelé oznamovali, že se ta jejich akce nekoná. To přece všichni víme.
Není asi žádnou novinkou, a vzdělaní doktoři i profesoři medicinských věd prohlašují, že v době, v níž nějaká životní situace může vést až k trudomyslnosti, je důležité si zachovat zdravou psychiku. A prosto si myslím, že i povzbudivé slovo nebo přátelské oslovení, či něco potěšujícího je v dané době důležité a je lepší než polykání Neurolu. Napišme si, zatelefonujme si, nebo si pošleme SMS nebo e-mail a popřejme si, aby tahle hrozná doba co nejdříve pominula. Určitě se opět budeme scházet na soutěžích a nedejme se odradit od příprav některých nových filmů, k jejichž realizaci budeme tím pádem lépe připraveni. To vám přeji i já, i když právě naše generace patří k těm nejvíce ohroženým.
