Když před lety přišel na naší schůzku v ČKK Praha pan Igor Goryunov, koukali jsme na něho s otázkou, co tady ten člověk chce. Mluvil lámaně česky se silným ruským přízvukem a málokdo pochopil, na co se ptá. Jenže neuplynul ani rok a Igor přinesl film, nad kterým se tajil dech. Nebál se experimentovat, naučil se pracovat se zeleným pozadím, vytvářel filmy hrané nebo loutkové a dokonce vše, co se naučil ,kombinoval dohromady. Leckterým členům poklesla brada. Když pak začal vyhrávat různé soutěže, dokonce mezinárodní, bylo všem jasné, že máme v klubu zdatného filmaře. Ale jak už to tak bývá, lidská závist a fakt, že pocházel z Ruska, učinila své.
Igor nezměrně miloval Česko. Miloval Hašlera, Hegerovou, Pilarku i celý Semafor. Znal republiku mnohem lépe než kdejaký Čech. Celou ji projel na kole i se svou ženou Elenou. Studoval naši historii, získal naše občanství, které je spojeno s dokonalou znalostí českého jazyka.
Když však viděl některé nespravedlnosti (možná právem, možná ne), rozloučil se s klubem a odešel. Jeho ruská hrdost mu to přikazovala. Bohužel se stalo, že tento vzácný člověk, taky můj kamarád, zemřel v 58 letech, tedy mlád. 22.3.2018 jsme se s ním rozloučili v krematoriu v Motole. Smuteční obřad proběhl důstojně za zvuků anglických písní a jako poslední zazněla česká hymna. Ano, naše hymna, protože to byl Rus, který miloval Česko.
