Pana Patrika Ulricha si vážím a on to dobře ví, ale v mnohých bodech tohoto článku s jeho výroky nesouhlasím a řekl bych, že jsou přes čáru. Nedá mi, abych nereagoval na jeho článek.
(pozn. redakce: Reakce na článek ve VH 1/2016, který si můžete přečíst zde).
Nevím, co znamená "tvůrce profesionálního charakteru, který brání opravdovému amatérovi, aby se dostal ke korytu". Mám si to snad vysvětlovat tak, že když autor vytvoří dílko srovnatelné s tvorbou profesionálních studií, už přestane být amatérem a nesměl by se amatérských přehlídek zúčastňovat? Jinými slovy, měl by si své filmy tvořit pouze do šuplíku? (O uvádění filmů v mediích autor nerozhoduje.) Je naprosto přirozené, že každý, kdo něco vyrobí se chce svým výtvorem prezentovat. A to se netýká jen amatérského filmu. Jsem i navzdory tomu, že některé mé filmy snesou srovnání s profesionálními, stále amatér. Mé filmy jsou ryze autorská dílka. Dělám jen své náměty a na výrobu mně nepřidá nikdo ani korunu. Vidí v tom někdo snad něco profesionálního? Vždyť právě rozdíl mezi amatérem a profesionálem je především v tom, že amatér do své techniky a filmů peníze dává a profesionál peníze bere. Amatérský filmař musí při výrobě filmu zastat všechny funkce, o které se profesionál dělí s celým filmovým štábem. To vyžaduje kus srdce, pořádně velké odhodlání, ale přináší velkou tvůrčí svobodu, kterou profesionál nemá. Každý člověk, který vezme do ruky kameru a hledá formu, jak vyjádřit svoji myšlenku je člověk, kterého je potřeba si vážit (ať je mu 20 nebo 70 let) a ne ho srážet slovy, že je netalentovaný..., neuměl... diletant. Každý zájem, obzvlášť ve vyšším věku, je velice potřeba. Vím o čem mluvím. Těším se na každé setkání.
Přirovnání "ke korytu" mně přijde také krajně nevhodné. Pokud vím, tak v amatérském filmu ještě nikdy nikdo nezbohatl.
Myšlenka, aby starší uvolnili místo mladým je přímo neetická. Každý, kdo chce něčeho docílit se musí snažit sám - ať je mladý nebo starý. Napadlo by někoho, aby připomněl třeba p. režisérovi Menzlovi, že už byl oceněn a je v letech - je tedy na čase, aby uvolnil místo mladším? To je přece nesmysl! Uvolnit místo se dá třeba v tramvaji. Pozici v každé lidské činnosti si však musí každý vytvořit sám. A ve společenství amatérských filmařů každý ví, že to není vůbec lehké.
Ve zmiňovaném článku jsem dostal "cejch božského profesionála, který by se neměl zahazovat s netalentovanými seniory a klábosit s nimi nad pivem a párkem" To se mne docela dotklo. Tyto debaty jsou příjemné a mnohdy velice podnětné, protože to jsou debaty o životě a film přeci o životě je. Jsou to setkání s dlouholetými kamarády a jsou mi milejší než učené tlachání bez piva a párku.
A proto - mladí, staří - FILMU ZDAR!!!
