Již loni jsem se nechal mým kamarádem přemluvit a poslal jsem náš společný filmeček do mezinárodní tématické filmové soutěže TSTTT do Uherského Hradiště. Můj přítel netočí jen skvělé dokumentární filmy ale i filmy o zvířatech, přírodě a životním prostředí. Jelikož on ale nestřihá, tak si vybral za partnera mne. Já střihnul jeho několikahodinový filmový materiál do několika minutových filmů. Nejen že střihám, ale ozvučuji a zpracovávám tak zvanou obrazovou kompozici. Filmaři to znají. Práce skoro jako pro otroka. Desítky hodin při střihu a tzv. postprodukce. Nakonec si ale většinou trofeje odnáší pouze ten, co držel tu kameru. No nic, dělám to rád, neboť jsem se naučil střihat podle teorie pana Ing. Pražana z filmové akademie, ale hlavně z přednášek a filmových rozborů pana docenta Ing. Josefa Valušiaka. Jak jsem již několikráte řekl – Netočím – ale za to střihám.
I letos jsem se nechal svým kamarádem přemluvit a poslal jsem, tak jako již v loňském roce náš filmový příspěvek na soutěž neprofesionálních filmů TSTTT do Uherského Hradiště. Tématika nám byla známa a tak se oba příspěvky (loňský i letošní) hodily do soutěže. Již v březnu jsem zaslal 10 minutový příspěvek o umělém odchovu největší vymírající ryby v podunají, a sice Jesetera. (Životní prostředí rybník). 20. května jsem dostal zprávu, že náš filmeček byl vybrán do finálové projekce, tudíž jsem si byl jistý, že náš film zhlédla předvýběrová i hlavní porota festivalu, nebo NE? Pomalu bych řekl, ze to byl pro nás veliký úspěch. Jako spoluautor jsem byl pořadateli pozván na tuto velkolepou akci a pochopitelně i projekci jak vybraných tak i oceněných filmů do Uherského Hradiště. Jelikož mi pořadatel na základě jeho propozic přislíbil, mimo jiné i úhradu cestovného, vzal jsem na svá bedra tu cestu autem z Regensburgu do Uherského Hradiště. Cesta vlakem by trvala více jak 10 hodin a to s řadou přestupování. Podle informaci se nám pozvaným autorům, nabízel i celkově bohatý, všestranný a zajímavý program.
Teprve když jsem ve čtvrtek (12. 6.), tedy den před veřejnou projekcí, přijel do Uherského Hradiště, řekl mi vedoucí festivalu, že teprve při přehrávání našeho filmečku na společný nosič zjistil, že náš film má pouze německý komentář a že nemá žádné české podtitulky. Zajisté to byla částečně i má vina, ale jelikož jsem dostal přihlášku v češtině, nebylo zde o překladu komentáře psáno. Ono to nebylo asi ani nutné, neboť při projekci běželo skoro 80% filmu ze Slovenska, které též neměly české podtitulky (některé měly ale anglické). Ne pouze já, ale ani pan Mocek, jako přítomný autor jednoho filmu, té většině komentárů slovenských filmu a nebo i mluvenému slovu ve filmu, nerozuměl. No nic, ještě před veřejnou projekcí byl náš film opatřen českými podtitulky. Tak jako jistě každého jiného filmare mne trápila ale otázka, jak mohla odborná porota náš film hodnotit, když mu nerozuměla ?
Při prezentaci účastníků festivalu jsem však musel zjistit, že pořadatel autorům sice zajistil ubytování a dal příspěvek na stravu, jak stálo v propozicích, ale zato nevyplatil celé cestovné dopravním prostředkem, nýbrž pouze na dopravu připlácí. Teprve při prezentaci jsem musel podepsat novou smlouvu o úhradě cestovného. Takže jsem si musel na moji účast v Uherském Hradišti doplatit skoro tisíc korun z vlastni kapsy.
Přijetí na radnici panem starostou města bylo snad jediné, co bych opravdu ocenil. Zasedací síň radnice byla plná a tak jsem se těšil i na hojnou návštěvu při projekci soutěžních filmu. Nejen že hlediště v Redutě bylo při promítání filmu takřka prázdné, až na 8 diváků (Dr. Mocek s manželkou, pan Pokorný, další 4 diváci, kteří po prvním filmu odešli, a mě) Čekal jsem marně, že se někdo z organizačního štábu TSTTT Festivalu ještě před projekcí soutěžních filmů objeví a alespoň přítomné filmaře a nebo diváky pozdraví. Neukázal se nikdo, což dnes chápu. Proč by se někdo namáhal ty dva autory a těch 5 diváků extra pozdravit. Po prvních promítnutých filmech mi bylo celkem jasné, proč nepřišli na projekci neprofesionálních filmů žádní diváci. Proč by se měl někdo v Redutě na ten výběr nudných, dramaturgicky slabých, a v podstatě dlouhých filmů celou tu dobu dívat, když venku běžel zajisté zajímavější program.
Při sobotní dopoledni projekci to bylo vsak ještě horší. To nás sedělo v hledišti celkem 5, ano pět otrávených diváku. I když mne jeden přítomný filmař upozornil, že ten sobotní raut stojí opravdu za to, a že se vyplatí do večera v Hradišti setrvat, rozhodl jsem se hned po soutěžní projekci raději odjet. Já jsem totiž nepřijel těch 700 km do Uherského Hradiště na Raut, ale na filmový festival.
Zklamán a částečně naštván, sedl jsem do auta a odjel. Jel jsem raději alespoň na závěr Českého Videosalonu do Ústí nad Orlici, kde jsem si raději těch 150 Kč za raut zaplatil. Na Videosalonu jsem tak mohl konečně zhlédnout neprofesionální, ale za to hodnotné filmy, perfektní organizaci soutěže, ale hlavně tu nepopsatelnou filmařskou atmosféru a ty nesčetné pohovory s přítomnými filmaři.
Má osobní účast na TSTTT v Uherském Hradišti mne poučila: „Není soutěž jako soutěž“, i když se v propozicích píše, že se jedná o mezinárodní soutěž. Dnes mi není jasné, proč zasílat jako amatér do takových soutěží naše filmy, když na nich o nás amatéry stejně nikdo nemá zájem. A kvůli tomu bezplatnému a prý „fantastickému“ rautu se zajisté nevyplatí do Uherského Hradiště jezdit. Za to cestovné, co jsem si musel sám připlatit, bych mohl mít všude hostinu jako král.
Městečko Uherské Hradiště je opravdu fantastické, moc se mi líbilo, ale mimo těch desítek krásných fotek jsem si z Uherského Hradiště přivezl domů pouze negativní dojem z jedné soutěže. Filmy, které jsem na festivalu viděl, nebyly bud přímo tematické nebo byly nudné a bohužel, jak my filmaři říkáme, moc a moc ukecané. Škoda, ze pořadatel této soutěže nás „neprofesionální filmaře“ tak nějak podceňuje. No nic, teď jsem pouze zvědav, kdo dostane tu cenu diváka a hlavně, kdo ji rozhodl, neboť ani já jako divák, jsem neměl tu možnost dát nějakému tomu filmečku svůj hlas. A to, že teprve při přehrání našeho filmu na společný nosič, den před projekcí, pořadatel zjistil, že náš film má (pouze) německý komentář, což ani ty dvě poroty nezjistily, by mě též zajímalo, kdo, komu a podle jakých pravidel ty ceny přidělí.
A proto: „Není soutěž, jako soutěž...“
S pozdravy
Vás Oskar Siebert
Regensburg
