Ještě jsem řádně nestrávil moje osobní – ne zážitky – ale organizační záležitosti našeho festivalu a přesto mě lákala myšlenka opět po letech navštívit tzv. světové mistrovství neprofesionálního filmu, tak jak UNICA nazývají naši rakouští sousedé.
Do tyrolského městečka Fieberbrunn to mám skoro tak daleko jako do Prahy. Proto jsem se rozhodl, že zajedu do Fieberbrunnu, abych zhlédl nejen českou a německou kolekci filmů, ale také abych předal přítomným autorům, kteří se našeho filmového festivalu krátkých filmů osobně nezúčastnili, krabičky na medaile, neboť jsem z finančních důvodů zaslal festivalové medaile pouze v obálce, abych uspořili náklady za balíčky. Dále jsem chtěl osobně předat cenu za nejlepší dokumentární film našeho festivalu bulharské autorce Dimě Ilieva. Dimu jsem bohužel na UNICA nezastihl, ale mohl jsem, společně s našimi zahraničními porotci předat naši cenu jejím rodičům, neboť Dima je stále nemocná.
Cestu z Regensburgu do Fieberbrunnu jsem zvládl za dvě a půl hodiny, ale skoro 40 min. jsem strávil hledáním místa konání akce přímo ve Fieberbrunnu. Nikde jsem neviděl žádné plakáty ani ukazatele na místo konáni festivalové projekce. Bohužel, ani místní obyvatelé nevěděli, že se něco takového v jejich malebném městečku koná. Nakonec jsem ale místo konáni našel. Vstupní byl prakticky z druhé strany budovy a ne z hlavní ulice, jak jsem zvyklý.
Výzdoba vstupní haly byla fantastická. Organizátoři UNICA si dali pochopitelně na všem záležet. Prezentace, stánek se suvenýry, stánek s potřebami pro filmaře a hlavně stoly s občerstvením, pitím, kávou a proslulým rakouským štrúdlem se šlehačkou. Projekci filmu mohli diváci (hlavně kuřáci) sledovat jak na otevřeném zastřešeném prostranství budovy, tak i v předsálí. Vlastní promítací sál byl asi tak pro 300, možná i 400 diváku a musím přiznat, že byl skoro do posledního místečka obsazený.
Hledáním místa konání akce jsem přišel o zahájení a tím také o belgickou kolekci filmů, ale za to jsem stihl projekci české kolekce, kvůli které jsem na UNICA hlavně jel. Když jsem vstoupil do předsálí, našel jsem na stolkách mezi nedopitými skleničkami a talířky od zákusků pohozené papíry velikosti A4 (sice na křídovém papíře) jako prezentaci a zároveň program české kolekce. Byl jsem trochu zaražen touto „prezentací“ jak českých filmů, tak i jejich autorů. Český filmový svaz (myslím ČVU, ČSFV, ale i ostatní organizace, v čele s Nipos Praha) má řadu fantastických grafiků a přesto prezentuje českou kolekci filmů na UNICA bez jakékoliv invence na normální A4. Jsem přesvědčen, že i vytisknutý program národní kolekce je vizitkou svazu.
Vloudil jsem se do sálu a ze zvědavosti očekával projekci české kolekce. Musím dodat, že si rakouští pořadatelé dali fantastickou práci s grafickou úpravou při uvedení jak národních kolekcí, tak i uvedení jednotlivých filmů. Jistě si tak zaslouží celý Filmklub Fieberbrunn slova uznání.
Nejsem jistě oprávněn zabývat se rozborem letošní kolekce českých filmů vybraných na světový festival neprofesionálních filmů UNICA, ale přesto bych se o ni několika řádkami zmínil. Jelikož znám kvalitu českých neprofesionálních filmů, byl jsem tak nějak zklamán z filmů, které vedení Českého výboru UNICA a Nipos vybraly tento rok do projekce celosvětové soutěže. Česká kolekce začala fantastickým animovaným úvodem. Po tomto geniálním úvodu však došlo hned s prvním dokumentárním filmem k utlumení našeho očekávání. Očekával jsem dokumentární film a zatím jsem viděl statickou Diashow. Jediný filmeček, který tak nějak zachránil reprezentaci českého neprofesionálního filmu byl studentský film Evy Gargašové. Podle reakce diváků oživil tento filmeček po nudném Diashow, pozornost diváků. Šimon Stefanides se pokusil, v jeho jistě vtipném filmečku, napodobit Miloše Formana (Hoří má panenko), ale škoda, že čeští metodici neprofesionálního filmu neporadili Šimonovi – při jeho Slepici - kde má svůj filmeček ustřihnout, aby nesmazal zbytečnými scénami jak vtip, tak i celou pointu „Boženky“. Tímto nechci ale dělat rozbory letošní kolekce filmu na UNICA, pouze mám za to, že to nebyl tento rok ten nejlepší výběr. Zhlédl jsem sice pouze 5 národních kolekcí, ale i tak mohu konstatovat, že ze všech těch filmů, co jsem viděl, převládaly svou úrovní filmy studentské, a to ne jenom o hlavu, ale nejméně o tři hlavy.
Vážení přátelé, omlouvám se, že jsem si dovolil napsat těchto několik (opět) kritických postřehu z letošní UNICA, ale tak trochu jsem byl zklamán tou skutečností, že mimo delegovaného porotce Ing. Ladislava Františe, nebyl při projekci české kolekce přítomen ani jeden z autorů promítaných filmu a také ani žádný zástupce ČVU nebo Niposu, tedy institucí které jsou na tom papíře A4, jako zodpovědní organizátoři, podepsáni.
Pomalu docházím k poznání, ze v Čechách sice nechybí dobří a nadaní filmaři, ale spíše zodpovědné vedeni oboru neprofesionálního filmu.
Srdečně zdravím a přeji mnoho dalších filmařských úspěchů.
Celá fotogalerie
zde.
