Není sporu o tom, že v řadě soutěží, které vždy na podzim po sobě následují, má Arsfilm Kroměříž s filmy o umění svoje významné místo. Jako každá akce, i tato si odbyla několik variant ve svém vývoji, z nichž mezi nejproslulejší patřily ty ročníky, které si zasloužily účast mnohých filmů ze zahraničí. Pravda, po této stránce se jejich účast zmenšila. Z přijatých 35 filmů bylo jen 6 zahraničních. Navzdory jejich nižší účasti všechny z nich významně zabodovaly. Z toho je znát, jak zahraniční účastníci bedlivě zvažují, co mají za hranice své vlasti posílat. I tak je nutné připomenout, že naši autoři se svou kvalitou dokázali natolik prosadit, že se celková úroveň, co se týče obsahu a formy jejich filmů, nijak nesnížila.
Už tradičně se pořadatelé vynasnažili, aby se všem účastníkům v Kroměříži líbilo. Byl to především Filmový klub v čele s ing. Ladislavem Františem spolu s Domem kultury a Městem Kroměříž, jakož i Krajský úřad ve Zlíně a Český svaz pro film a video rovněž se sídlem v Kroměříži jako pořadatelské subjekty, které se o dobré organizační zabezpečení postaraly.
Je zcela přirozené, že mezi přijatými filmy nelze zaručit vyrovnanou úroveň. Vedle vynikajících snímků byly i takové, o nichž by se dalo uvažovat, že by mohly být vyřazeny už v předvýběru. Jde zejména o záznamy různých představení, například tanečních vystoupení. Na druhé straně jsou tyto snímky obvykle prezentovány z řad autorů, kteří do oboru teprve vstupují. V následném rozborovém semináři by se tedy mělo právě těmto autorům vysvětlit, k jakým rozdílům mezi skutečným koncipovaným dokumentem a pouhým záznamem dochází. Soutěž je rozdělena do tří kategorií, do filmů o umění, dále do snímků animovaných a také experimentálních a videoartu. Nutno podotknout, že v každé této kategorii bylo možné zaznamenat několik velice pozoruhodných filmů, přinášejících zcela nové myšlenkové proudy, s velmi dobrým obrazovým i zvukovým řešením. Obecně lze shrnout, že se rapidně zvýšila práce s kamerou a zvukovou složkou. Ubylo výrazně chyb v komentářích a výpovědích. Mnohé z nich překvapovaly silou svých myšlenek a mnohdy i moudrostí. Tříčlenná porota musela k těmto okolnostem přihlédnout. Tak jako v minulých ročnících, většina filmů byla právě o umění, celkem 21, po 7 snímcích v dalších dvou kategoriích. Je pravda, že právě pro tuto číselnou převahu byla také často udělena Velká cena – Zlatý kroměřížský tolar – nejlepšímu snímku v l. kategorii. Tentokrát tomu bylo jinak, nejvyšší ocenění získal snímek Winfrieda Bellmana z Německa „Die neue Waschmaschine“(Nová pračka) z kategorie II., animovaných snímků. Navíc natočený novou, počítačovou metodou, která si už razí svou cestu mezi trikovými filmy. Film oplýval zcela novými tvůrčími nápady, jejich gagy byly vystavěny s mimořádnou přesností a příběh dvou zvířecích kamarádů, kteří se dostali do spárů rozjeté pračky byl sledován porotou a všemi účastníky soutěže s velkým zájmem. Cenu poroty – stříbrný kroměřížský tolar získala Věra Bergerová za film „Dirigent Michal Hájek“. V dokumentu se představil mladý sbormistr, který nejen svým umem, ale hlavně nadšením dokázal strhnout zpěváky všech generací ke zdařilým vystoupením a navíc v recesní nadsázce oslavit Vánoce uprostřed července na havlíčkobrodském náměstí. Zlatá medaile UNICA zůstala tentokrát v Kroměříži, protože ji získal ing. Ladislav Františ za dokument „Svět Alessio Zeriala“. Autor v něm představil staršího pána, který zasvětil svůj život filmu a současně výrazně zaznamenal jeho mezinárodní působení. Zerialovo vyprávění bylo přesvědčivé a Františ v něm osvědčil svoje schopnosti klást správné otázky, na něž se dalo zajímavě odpovídat. I na poměrně malé ploše dokázal vyjádřit charakteristiku svého zahraničního přítele. Cenu Miette Verlindenové, která byla podmíněna tím, že snímek oceněný touto cenou musí být mezinárodně srozumitelný, obdržel Wendy Dettman z Německa. Autor natočil v černobílých siluetách dívku, která svým dalekohledem sledovala noční dění. V několika variantách pohledu předestřela mnohé z toho, co mohlo běžnému divákovi uniknout.
V kategorii filmů o umění se na prvním místě umístil Petr Baran s filmem „Sochy na živo“. Bylo to jedno z nejlepších vyprávění umělce – sochaře, který se dotkl nejen své tvorby, ale i všeobecných životních otázek, které provázejí každého z nás. Jeho lidský projev zaujal spolu s poutavě a kompozičně zajímavě prezentovanými objekty jeho práce – soch a plastik. Působivé bylo zejména kameramanské řešení způsobu osvětlení, mnohdy svým kontrastem neobvyklé, přesto naprosto funkční. Druhou cenu získali po zásluze dva autoři, jeden český a druhý slovenský, dr. Eduard Mocek a ing. Lubor Patsch. Jejich „“Příběh slovenské řeky“ je rovněž česko-slovenský. Řeka Váh ve svém toku přináší řadu velice zajímavých staveb a přírodních krás. Jejich konfrontace s uměním českého výtvarníka je námětem příběhu, který je velice citlivě komponován v obraze i ve zvuku. Koncepce dokumentu vytváří celistvě, ve stylové jednotě upravený celek, který musí i náročného diváka zaujmout. Na třetím místě skončil snímek Jana Záhumenského „Lásky mezi Japonském a sklem“. Divák se seznámí s člověkem, který získává mezinárodní úspěchy ve vzácném umění – ve sklářském sochařství. Vedle zajímavého vyprávění umělce lze vystopovat, jak složitá cesta je za překrásnými sklářskými výtvory, které by mohly být ozdobou každého interiéru. Také tento dokument zachovává princip vyváženosti všech tvůrčích složek.
V kategorii animovaných filmů zaujal první místo pozoruhodný sled běhu života v rozmezí tří generací, jak jej zachytila Olga Petrova z Německa. Porotu zaujala především neobvyklým řazením záběrů, které v nepřetržité, rychle stříhané podobě zachycuje vše, co se mohlo v jednom lidském životě dít. Druhou cenu dostal Jan Veselý za snímek „Waltr, Tommy, Ute a Marry“. Počítačovou formou autor zachytil válečný konflikt mezi letadly nepřátelských seskupení Německa a Anglie. Ve snímku je v kontrastu s civilním životem odsouzena válka jako nesmyslný akt, který se dotkl mnoha generací zejména mladých lidí. Třetí skončil dr. Bohumír Novák se snímkem „Loďka“. V krátkém příběhu, určeném zejména dětem, zachytil malou epizodu lodičky ve své plavbě.
Ve třetí kategorii experimentů se umístil na prvním místě film Jiřího Kotase „Fikce“ s výraznou protiválečnou tématikou. Zařazení do kategorie bylo zcela namístě, protože nastolené téma nebylo zpracováno klasickou formou, ale spíše s nádechem pocitově pojatého snímku. Druhý skončil snímek „Wings“ (Křídla) Franka Bakera z Anglie. Autor si dokázal stylizovanou formou pohrát s pohybem křídel ptáka, létajícího několika směry. Obraz doprovodil adekvátně vybranou hudbou. Třetí cenu získal Mgr. Bohumil Kheil za snímek „Historie na čtyři“, v němž ve své typicky nadlehčené formě dokázal natočit historii vzniku a vývoje filmu od prehistorických dob až po dnešek.
Cenu ČSFV získal Vladimír Baran ze Slovenska za snímek „Vincent“. Autor v něm přiblížil tvorbu a současně i problémy, s nimiž se potýkal světově proslulý malíř Vincent van Gogh. Baranovi se podařilo postihnout atmosféru tehdejší doby a také velikost malířova umění.
Kromě uvedených ocenění získala řada dalších autorů čestná uznání. Byli mezi nimi Jakub Kadera (Chalupníček a rádio), Lenka Tkáčová (Smíření), Jan Stráník (Čtvrtý kostel), Alena Krejčová (Pohádková země) a Jan Novák (Jak se rodí výstava). Cenu diváka si odnesl Vladimír Baran za film „Vincent“.
Soutěž byla ukončena rozborovým seminářem, projekcí ukázkových snímků a tradičním společenským večerem.
